Backcountry poznávačka v Seckauerských Taurách

Konečně se mi podařilo přesvědčit manželku a tom, že nepotřebujeme mít denně navařeno, napečeno, vypráno, vyžehleno, nakoupeno, uklizeno a že bude příjemnější provětrat se na čerstvém zimním horském vzduchu. Páteční ráno tedy zanecháváme naše ratolesti doma a věříme, že se do školy zvládnou vypravit sami. Tou dobou budeme totiž téměř na startu naší túry v Seckauerských Taurách. Tuto horskou skupinu, přesněji řečeno její severní část, známe z výletů na sněžnicích a z letních hřebenovek. Dnes máme namířeno do její jižní části nad vesnicí Gaal. Z ní vede přes sedlo Sommertörl 1644 m do Sankt Oswald horská silnička, která je v zimně uzavřená a z části slouží skialpinistům k výstupu na vrchol Rosenkogel 1918 m.

Tudy v létě jezdí auta
Tudy v létě jezdí auta

Mlha a mraky se rozestoupí až téměř u závory se značkou Wintersperre. Trošku mě zaráží, že jediné auto nestojí na vypluhovaném plácku před značkou konce zákazu zastavení, ale těsně za ní, zato v úzké silničce s místem taktak na projetí dalšího osobáku. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav. Po předvčerejším sněžení je pohled do údolí krásný. Sníh se drží i na stromech a vrstva starého sněhu je překryta několika centimetry prašanu. Ten ale dlouho nevydrží, protože dnes má být slunečno a teplo. Zatím teploměr ukazuje -4°C, nicméně moc oblečení nebereme. Cesta lesem je příjemně chladivá ačkoliv po úvodní velmi mírné pasáži, kdy v první ostré zatáčce opustíme silnici, svah nabírá na sklonu. O dvě stě metrů výše se situace zcela mění. Na louce začínáme odkládat svršky.

Na Sommeralm je opravdu jako v létě
Na Sommeralm je opravdu jako v létě

Áje jakožto tvoru zimomilovnému pařák dobře nedělá, což se začíná projevovat na tempu výstupu. Počkám na konci další louky, než se jižní hřbet začne zvedat řídkým lesíkem k vrcholu Rosenkogelu. Shora pozoruji, že nám bude dělat společnost čtyřčlenná skupinka ženy a mužů, kteří právě vcházejí do sedla Sommertörl. Půjdu pomalu lesíkem, Ája mě dojde. Stopa přechází boule navátého sněhu na terénních nerovnostech a často se stává, že lyže mají kontakt jen na špičce a patce. To není dobrá zpráva Maňásku, neb stoupáš na krátkých pásech. Táhnu to na rukách, potím se, stromečkuji a nadávám jak špaček. Po dvaceti minutách obštrukcí zastavuji a zklidňuji se výhledem na jižní inverzi v údolí.

Jižní hřeben na Rosenkogel se utápí ve slunci
Jižní hřeben na Rosenkogel se utápí ve slunci

Ze čtyřky za námi jako první přichází dáma (údiv). Dáváme se do řeči, říkám, že mám čas a musím počkat na parťačku. „Na ja“, odpovídá, „ono se jí jde špatně, protože nemá stoupací hrazdičku“. Já na to: „Ne že nemá hrazdičku, svojí hlavu má! A kde jste nechala chlapi?“. Jen se usměje a poradí mi, že deset metrů nad námi je lavička, tak ať nečekám ve stoje. Dva chlapíci prošli, zbývá ten poslední s mojí holubičkou. Už slyším veselý hlasitý hovor. Vcelku dlouho si mají co povídat, že tu tvrdnu, nikoho nezajímá. Chlapík jde v tílku!, mikinu i bundu kolem pasu?! Ája je naštěstí oblečená. Zdržela se, že prý jí pásy nedržely. K vrcholu jdeme společně.

Rosenkogel 1918 m
Rosenkogel 1918 m
Výraz lyžaře když ho tlačí boty a je mu vedro.
Výraz lyžaře když ho tlačí boty a je mu vedro.

Rosenkogel je předsunutý před hlavní hřeben a z jeho vrcholu je neskutečné, téměř kruhové panoráma. Věnuji se focení, zatímco Ája obchází vršek jak hladový pes, kochá se a odpočívá. Rakouští soudruzi odjíždějí do údolí, máme nikým nerušenou chvíli pro polední svačinku. Na jízdu zpátky je ještě brzy, pokračujeme chvíli hřebenovkou směrem k hoře Lahneck. Postupně přicházejí z údolí mraky. Otáčíme se, abychom než se zatáhne a ochladí, stihli sjezdy po loukách v mokrém sněhu ještě bez nepříjemné krusty.

Hřeben pokračuje v délce 3 km až na vrchol Lahneck.
Hřeben pokračuje v délce 3 km až na vrchol Lahneck.

Nastává okamžik, na který jsem zvědavý. Protože Ája odmítala trénovat oblouky na sjezdovce při večerním lyžování, bude to její dvojnásobná premiéra: poprvé mimo sjezdovku s kopce a poprvé na telemarkových lyžích. Musím říci, že to zvládla na jedničku. Kdybych na vlastní oči neviděl, že jde v mokrém hlubokém sněhu dělat oblouky plužením, nevěřil bych. Stačilo jen v konečné fázi oblouku pokleknout a výuka byla zakončena.

Sjezd na východ k Lorettokapelle
Sjezd na východ k Lorettokapelle
Lorettokapelle 1800 m
Lorettokapelle 1800 m

U kapličky se slunce do sněhu hodně opírá. Zachraňujeme opalovacím krémem spálené ksichtíky a rozhodujeme se ještě projít po netknuté pláni na východ, alespoň k první vyvýšenině. Dál už nemá cenu jít, Mlha se hlásí. Mezi stromky kličkujeme mírným svahem zpátky ke kapličce, odkud se vydáváme na jih po svážnici k další louce. Při sjezdu nás zahalí mlha, chvílemi úplně ztrácíme orientaci, až jsme v dolní části louky minuli odbočku směřující na jižní hřeben Rosenkogelu a zastavila nás až bariéra vypluhované lesní cesty. Z ní se dá pokračovat strmým lesním průsekem přímo na Sommeralm. Volíme snadnější variantu po lesní cestě do sedla Sommertörl a odtud známou trasou přes Sommeralm. U salaše na louce zamířím do stínu k lesu, kde se na několik desítek metrů zachoval prašan. Zbývá mírný protisvah k silnici a tou pohodlně šusem k autu. Poslední část jedeme takřka po vodě. Vítej jaro k nám!

Planspitze 2210 m – Pletzen 2345 m – Ringkogel 2277 m
Planspitze 2210 m – Pletzen 2345 m – Ringkogel 2277 m

1 komentář u “Backcountry poznávačka v Seckauerských Taurách

  1. Moc pěkné. Taková Fatra Vysoká. A pakže „Alpy jsou na jedno brdo“ říkaj někteří :-)
    Ale příště se mnou :-( !!!
    Tvá žárlivá druhá manželka

Napsat komentář