11.3 C
Viehberg
Neděle, 12. července 2020

Poslední články

Dobývání (ne)významných vrcholů Krušných hor

Tuto zimu neměli v Krušných horách sníh. Do té doby, než se tu objevil Máňa. Ale jakmile zase odjel, nenávratně s ním...

Výšlap za sněhem

Hodně dlouhou dobu se chystám podniknout túru na horu Stumpfmauer. Vlastně ani ne tak na samotný vrchol, jako spíš k trojmezí Štýrska,...

První sníh v Ybbstalském podhůří

Vidina příchodu tlakové výše, růst teploty ve všech výškách a s tím spojená devastace sněhové pokrývky vyléčila naši lenost a museli jsme...

Netrpělivé čekání na sníh

Po nějakém tom roce k nám znovu paní zima přichází rozpačitě. Dvě sezóny jste si hoši užívali, tak šmitec. Svatý Martin na...

Prvomájová nadílka

Půl metru prašanu v Nízkých Taurách. Tradičně odjíždíme den po dni, než kdy bychom měli správně jet. Tudíž prašan už není ve...
Profilový obrázek
Romanhttp://telezjetele.cz
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

Expert Sepp

Potkáte někoho neznámého a padnete si do oka, ale nepředáte si kontakt. Je příjemné, potkáte-li ho jako zázrakem znovu a na tom samém místě. Kopec Glasenberg má místní expert Sepp za pětatřicet let sjezděný kolem dokola. Ale každý den je jiný, říká.

Vyrazili jsme s Vláďou okusit čerstvý prašan. Jako málo kdy jsme nečekali na první jasný den po nadílce, ale rozhodli jsme se vyrazit přímo do sloty. Než jsme stačili vystoupat na vrchol kopce Glasenberg, parádně se rozsněžilo. Při první jízdě dolů na nás volá nějaký lyžník, který stoupá vzhůru.

Ty jo to je ten maník, co jsem ho tu potkal minule a jezdili jsme spolu, to je úžasný!

Potřesení pravicí, poplácání po ramenou a nabídka sjezdit svahy, které neznáme. To se zkrátka nedá odmítnout. A hned první jízda má být zostra. Sepp říká, že si pamatuje jak tu před patnácti lety sjela lavina. Následujeme Seppa do křoví a jakmile se prodereme přes větrolam, strmost svahu nás přeci jen zaskočí. Ale prachová peřina je víc než výzva. Když po emotivním sjezdu stoupáme podruhé k vrcholu, zastavím se pohledem na strmé horní části svahu, který jsme při první jízdě nechtěli jet, protože by to bylo na nás moc. Po tom co jsme právě sjeli, se nám už tento úsek jeví jen jako mírná loučka.

No, nebudu si plácat játra, jezdili jsme do roztrhání těla. Teprve když Sepp legendární hláškou ukončil dnešní den, dali jsme si sraz na určeném místě, odkud nás Sepp odvezl k němu domů na ochutnávku domácí šunky a šnapsu. Při dvouhodinové degustaci jsme naplánovali další akce a můžeme prý kdykoliv přijet a přespat. Vřelé díky!

V takovém počasí už jsem jindy normálně dvě hodiny doma

Předchozí článekPíčenberg po ledě
Další článekFrischling na Rosenkogelu

Další z oblasti

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Oblíbená videa

Předjaří na loučkách

Zdá se, že letos se nám moc nechce do hor. Nejraději bychom zůstali na loučkách v nejbližším okolí. Pohodlnost, únava nebo snad...

Kamarád kůrovec

Dnes jsme si s Ájou užili na šumavském hřebeni vskutku slunečný den. Teplota deset pod nulou a vůkol jen přemrzlý prašan s...

Prvomájová nadílka

Půl metru prašanu v Nízkých Taurách. Tradičně odjíždíme den po dni, než kdy bychom měli správně jet. Tudíž prašan už není ve...

Další z oblasti