Griffner Turm a Schusserberg

Jak tak jezdíme údolím Kleinramingtal k našim oblíbeným kopečkům, samozřejmě nemáme cestou hlavy svěšené, nýbrž hledíme směle vzhůru a nedočkavě vyhlížíme, kdy se na některé dosud neprozkoumané loučce objeví první stopa. Jednoduše řečeno, ovšem hůř proveditelné. Výhledy zastiňuje bujará vegetace kolem silnice. Když se výhled na několik krátkých okamžiků otevře, spatřím na otevřené táhlé mega loučce stopu. Podrobnějším průzkumem mapových podkladů doma později stanovím možné lajny na vrcholky Griffner Turm a Schusserberg.

Na západním hřbetu Griffner Turm
Na západním hřbetu Griffner Turm

Vyrážíme ve třech. „Tati, to nevadí, že nikdo nechce jet. Já samozřejmě jedu a to už jsme dva!“, přesvědčí mě v předvečer Mates, že se výlet neodkládá. Nakonec se přihlásí i Vláďa. Počasí nám asi nepřichystá extra super podmínky, nicméně absťák je zžírající. Rozhodnutí, který ze dvou kopců odpaníme, padá na Griffner Turm.

Obé hezké. Můj favorit je Griffner Turm. Pouze jeden přejezd komunikace + skoro přímá lajna + 270 m převýšení = výzva.

– Vláďa

No nevím, zda rozhodnutí bylo správné. Stoupáme po tvrdém, místy vyfoukaném hřbetu proti ledovému větru, který nám fouká přímo do ksichtu. Teplota dle předpovědi minus devět, započítám-li k tomu chill factor, brrrr… Hodně rychle nabíráme výšku a ukrajujeme ze vzdálenosti, protože se chceme zahřát. Až skoro pod temenem vrcholku vytraverzujeme vlevo do zalesněného úžlabí mezi oběma kopci, kde nefouká a kde v klidu můžeme doplnit tekutiny (druh tekutiny dle věku).

Pro Vláďu meruňky, pro Matese čaj
Pro Vláďu meruňky, pro Matese čaj

Debatujeme nad dalším postupem výletu. Je nadmíru jasné, že kudy jsme stoupali, tudy si sjezd neužijeme. Co takhle spojit oba kopce dohromady? Nebudeme loučkaři, ale hřebenáči, což ostatně máme obojí v popisu práce našeho družstva. Navíc Vláďa vyhlédl větrolam, který se táhne od spojovacího hřebene celým kotlem až k zalesněné části údolí, které odděluje Griffner Turm a Schuserberg. Vpravo od něj bude prach, tam uspokojíme loučkařovo ego.

Metodik ne jinak než štýlově
Metodik ne jinak než štýlově

Neuvěřitelná intuice metodika se potvrdila. Sotva dosáhneme vršku, nedočkavě, jako ženich z nevěsty spodní prádlo, trháme pásy ze skluznic a popisujeme oblouky netknutou loučku pod námi. Naše radostné juchání donutilo vylézt i sluníčko, aby se podívalo, co se to děje. Jedno repete, to byla povinnost, ale že budu zrovna já troubit k dalším, to urputný opakovač Vláďa nečekal.

Mates při opakovaném sjezdu
Mates při opakovaném sjezdu

Když už nebylo místo, kam sázet nové oblouky, vyrazili jsme kolem hřebenové silničky na Schusserberg. Již podle obrovských návějí a zběsile roztočenému větrníku u jednoho ze statků se dalo soudit, že dostaneme zanedlouho po čuni od vichru. Soustavu tak akorát ukloněných plání, takřka nepřerušovaných cestou či ohradníky, neprojíždíme ladně v prašanu, nýbrž tak trochu bojujeme o život na vyfoukaném betonu. Nad převějemi přejíždíme v uctivé vzdálenosti. Sice v takto mírném terénu zřejmě ani vyhlášený čtvrtý stupeň lavinového nebezpečí není potřeba brát v úvahu, na druhou stranu se nechceme zapsat do historie jako průkopníci stržení laviny na pastvině mezi statky.

Tady lavinu nikdo nikdy nestrhl
Tady lavinu nikdo nikdy nestrhl

Až poslední čtvrtinu sjezdu narazíme na prachový sníh, který leží nafoukaný vlevo od nevýrazné hrany hřbetu, který je osázený ovocnými stromy. Slalom v návějích mezi stromy je zábavnou tečkou za dnešním výletem. Vlastně ne, Vláďa ještě zatroubil k výstupu na protější, severovýchodní svah nad údolní silnicí, abychom se dorazili a z jiného úhlu mohli přehlédnout celou naší dnešní trasu nad údolím ve tvaru ypsilon, které nejmenovaným členům výpravy připomíná ženský klín („Co všechno Tobě nepřipomíná klín.“, „Tati, co je to klín?“).

Napsat komentář