Čtvrtek, 30. června 2022
20.4 C
Viehberg

Kde se nacházíte:

|

Mezi Smrčinou a Hraničníkem

Když jsem 19. února při výle­tě na Plechý z lyžař­ské­ho stře­dis­ka Hoch­ficht věš­til, že bych to viděl na túru mezi Smr­či­nou a Hra­nič­ní­kem, netu­šil jsem, že ono příš­tě při­jde brzy a ještě k tomu v závě­ru letoš­ní louč­kař­ské sezó­ny. Bylo na čase, aby si také Milan koneč­ně užil pozvol­ných lou­ček v dob­rém sněhu. Lyžař­ská sezó­na na […]

Když jsem 19. února při výle­tě na Plechý z lyžař­ské­ho stře­dis­ka Hoch­ficht věš­til, že bych to viděl na túru mezi Smr­či­nou a Hra­nič­ní­kem, netu­šil jsem, že ono příš­tě při­jde brzy a ještě k tomu v závě­ru letoš­ní louč­kař­ské sezó­ny. Bylo na čase, aby si také Milan koneč­ně užil pozvol­ných lou­ček v dob­rém sněhu. Lyžař­ská sezó­na na Hoch­fich­tu skon­či­la, denní tep­lo­ty lehce nad nulou, slu­níč­ko a nedáv­ná sně­ho­vá nadíl­ka sli­bo­va­ly parád­ní den. V půl desá­té na poho­du zapar­ku­je­me ple­cho­vé­ho oře na takřka prázd­ném par­ko­viš­ti. Stojí tu jen tři další auta prav­dě­po­dob­ně stej­ně posti­že­ných jedin­ců. Nezdr­žu­je­me se kra­ma­ře­ním a rych­le nabí­rá­me výšku nej­pří­měj­ší mož­nou tra­sou na Smrčinu.

Tip: pocti­vě pro­kli­ká­vej­te fotky v dneš­ním repor­tu, v někte­rých jsou ukry­tá panorámata!

Severské planiny nebo Plechý z úbočí Smrčiny?
Sever­ské pla­ni­ny nebo Plechý z úbočí Smrčiny?

Ty se vůbec neza­dej­chá­váš?”, dí Milan upro­střed výstu­pu, „asi je to tím, že musím táh­nout do kopce větší váhu než Ty”. „To je možná prav­da, ale já mám opro­ti Tobě něja­ký ten kří­žek na krku míň. Netrap se tím a před­stí­rej, že dneš­ní pra­vi­del­ná vycház­ka patří k živo­tu stej­ně jako kaž­do­den­ní nákup roh­lí­ků v sámošce”.

Výhled do Rakouska zpod vrcholu Smrčiny
Výhled do Rakous­ka zpod vrcho­lu Smrčiny

Uběh­ne půl hodi­ny, kdy nás pře­sta­ne bavit kaž­dou chví­li zasta­vo­vat, roz­hlí­žet se doko­la a vykři­ko­vat „pará­da, nád­he­ra, luxus, pano­rá­ma, fir­ní­ček, nikde nikdo” a jiná podob­ná útrž­ko­vi­tá hesla, kte­rý­mi bychom vyjá­d­ři­li svoje nad­še­ní. Pod­ři­zu­je­me se ztichlé­mu jar­ní­mu ránu a už nevy­dá­me ani hlás­ku. Za dobrou tři čtvr­tě hodin­ku dora­zí­me na kři­žo­vat­ku pod hře­be­nem, odkud je vidět do Rakous­ka a naho­ře nás zdra­ví vrcho­lo­vý kříž Smrčiny.

Smrčina 1338 m.n.m.
Smr­či­na 1338 m.n.m.

Dám na radu star­ší­ho. Krát­ce pau­zí­ru­je­me a dopl­ňu­je­me teku­ti­ny. Milan se chtěl dneska vykrou­til z hodi­ny Něm­či­ny, ale nepo­da­ři­lo se mu to úplně. Musí kon­ver­zo­vat s chla­pí­kem, který dora­zil na Smr­či­nu s námi. Srdce mi tepe roz­ru­še­ním, co nás čeká ces­tou na Hra­nič­ník. Vůkol je hro­ma­da čer­stvé­ho sněhu, který výji­meč­ně zdobí i koru­ny stromů.

Nefalšované backcountry začíná
Nefal­šo­va­né backcoun­t­ry začíná

Světe div se, v říd­kém lese kolem vrcho­lu se udr­žel pra­šan! Mamu­tí­mi sklu­zy klič­ku­ji mezi stro­my a záměr­ně pone­chá­vám sta­rou stopu nezájmu. Zapo­mněl jsem i na Mila­na kdesi za mnou. Už při úno­ro­vé túře mě pře­kva­pil pra­šan na Hra­nič­ní­ku, navzdo­ry tep­lé­mu poča­sí. Zkrát­ka míst­ní fenomén.

Jarní skitouring na hřebeni Šumavy
Jarní ski­tou­ring na hře­be­ni Šumavy

Slu­neč­ní paprsky se opí­ra­jí do korun zasně­že­ných stro­mů, ze kte­rých spa­dá­va­jí krů­pě­je vody. Vlh­kost dělá neple­chu a činí sně­ho­vou pokrýv­ku nekon­zis­tent­ní. Člo­věk jede v pře­mě­ňu­jí­cím se pra­cho­vém sněhu a najed­nou hup, brzda a na skluz­ni­ci baku­le. Po chví­li si ale vypěs­tu­ji odhad a doká­ži se tako­vým mís­tům více­mé­ně úspěš­ně vyhý­bat. Pro­jíž­dí­me kolem skal­ní sku­pi­ny Schönber­g­fel­sen s kří­žem na vrcho­lu. Zde se vrcho­lo­vá pláň ote­ví­rá a jsou odtud pano­rá­ma­ta na všech­ny svě­to­vé stra­ny. Díky poled­ní­mu slun­ci je výhled na jih ome­ze­ný, proto k Alpám nedo­hléd­ne­me, ale na seve­ru lze roze­znat Bou­bín, Libín, Kní­že­cí sto­lec, Kleť a samo­zřej­mě Lipen­skou přehradu.

Milan míří k Hraničníku
Milan míří k Hraničníku

Pláň končí sed­lem a zbývá pár metrů pro­tisva­hu na Hra­nič­ník. Zane­dlou­ho není kam stou­pat a víta­jí nás závě­je na vrcho­lu s výhle­dem na zasně­že­ný masiv Pleché­ho. Seve­ro­zá­pad­ní svah už důvěr­ně znám, když jsem tady před dvěma měsí­ci zakufro­val. Zarůs­ta­jí­cí prů­sek vyty­ču­je sjezd do sedla pod Stud­nič­nou horu a láká. Nicmé­ně hlu­bo­ký těžký sníh nebu­de snad­ný na krát­ké oblou­ky, které jsou zde zapo­tře­bí. Sjezd a opa­ko­va­ný výstup by nezna­me­nal hodně muzi­ky za málo námahy.

Plechý z vrcholu Hraničníku 1281 m.n.m.
Plechý z vrcho­lu Hra­nič­ní­ku 1281 m.n.m.

Vyhle­dá­me, kde končí (nebo začí­na­jí?) sjez­dov­ky Reischel­ber­ga­b­fa­hrt a Hochwal­da­b­fa­hrt, to bude náš směr jízdy dolů. Mezi­tím ještě vyu­ži­je­me důmy­sl­ných sedá­tek, kde každý podle svého uko­jí­me základ­ní potřeby.

Čaj už došel, nachytám si průjem!
Čaj už došel, nachy­tám si průjem!

Posil­něn čer­ným baná­nem (rozu­měj klo­bá­sou) a dostat­kem teku­tin, nemo­hu se dočkat přes dva kilo­me­t­ry dlou­hé­ho sjez­du posklá­da­né­ho z kom­bi­na­ce Hochwald, Kru­mauer a Rehber­ga­b­fa­hrt. Roz­jíž­dí­me první dlo­o­o­ou­hé oblou­ky po fir­no­vém más­líč­ku. Mys­lím, že Milan si to dneska užije. Horní mírná část je jako stvo­ře­ná pro výuku, dávám tady Mila­no­vi pár základ­ních rad.

Hochwaldabfahrt
Hochwal­da­b­fa­hrt

Je to kluk učen­li­vý a když se svah tro­chu roz­je­de, nava­zu­je oblou­ky jeden za dru­hým. V polo­vi­ně sjez­dov­ku opouš­tí­me po Kru­mauerweg pře­jíž­dí­me na Rehber­ga­b­fa­hrt. Svah se zmír­ňu­je a cel­kem zpo­ma­lu­je. Je už odpo­led­ne a slu­níč­ko pra­cu­je. Posled­ní část jede­me ve stínu po lehce zmrz­lém povrchu, tam to Mila­no­vi činí potí­že. Původ­ně jsme měli v plánu vystou­pat na Zwie­sel­berg, sjet na dru­hou stra­nu až do Sch­war­zenber­gu, ale svah už nebyl delší dobu v pro­vo­zu a zmrz­lé vyjež­dě­né stopy v cel­kem prud­kém prů­seku nás nelá­ka­jí. Další plán je jed­no­znač­ný. Zpát­ky na Hra­nič­ník a opět jinou trasou!

Kožené boty, vázání s pružinou a plnovous: Milan Šimánek
Kože­né boty, vázá­ní s pru­ži­nou a plno­vous: Milan Šimánek

Neby­lo v plánu toli­krát opa­ko­vat výstup, ale kdy­bys­te vidě­li Mila­no­vi roz­zá­ře­né oči po sjez­du! Nezby­lo nic než zatrou­bit k dal­ší­mu útoku na Hra­nič­ník a opět jinou trasou.

Spokojený klient
Spo­ko­je­ný klient
Zodpovědný vůdce
Zod­po­věd­ný vůdce

Posled­ní jízda kolem třetí hodi­ny odpo­led­ní byla nača­so­va­ná tak ako­rát. Vršek začí­nal poma­lu při­mr­zat a spo­dek už byla skoro voda. Byl to nepro­mr­ha­ný, do posled­ní­ho zbyt­ku vyu­ži­tý parád­ní den! Na par­ko­viš­ti mě pře­kva­pil pán otáz­kou „Resort is still open?”. Poví­dám, že včera byl posled­ní den, kdy se jez­di­lo. Jeho nevě­říc­ný pohled na lyže v našich rukách a před něko­li­ka minu­ta­mi roz­běh­lý vlek moc prav­dy mým slo­vům nedo­dá­vá. „No, really, there is a pri­va­te com­pe­ti­ti­on today and we have skins to climb up with our skis.” Na to Milan: „Už vím proč jsi pre­zi­dent. Plyn­ně pře­chá­zíš z něm­či­ny do ang­lič­ti­ny a škoda že tu nejsou Španělé”.

Několik údajů dnešní túry:
  • 404 výš­ko­vých metrů po FIS-abfa­hrt na Smrčinu
  • 182 metrů backcoun­t­ry do sedla mezi Smr­či­nou a Hraničníkem
  • 50 metrů backcoun­t­ry na Hraničník
  • 396 metrů Hochwald, Kru­mauer, Rehberg Kom­bi­a­b­fa­hrt pod Zwieselberg
  • 399 metrů po Rei­chsl­ber­ga­b­fa­hrt na Hraničník
  • 320 metrů Hochwaldabfahrt
  • 320 metrů po Hochwal­da­b­fa­hrt na Hraničník
  • 320 metrů Hochwaldabfahrt
  • 1173 metrů stou­pá­ní celkem
  • 1218 metrů sjezd
Roman
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

Další texty autora:

Nové články

Články z okolí

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno