Na Vysoké holi

Bylo načase zavítat do hor. Opakované nadílky nového sněhu a následné zvýšení teploty vzduchu nejsou letošní zimu ničím neobvyklým. LWS 3 na severních svazích nám ani dnes nedopřeje túru v prašanu. Budeme se lepit z jihu. Nedopatřením jsem narazil na report z lehké túry v jižní části Seckauerských Taur na vrcholy Repenstein, Kleiner Ringkogel a Grosser Rinkgogel. Vynecháme-li strmou rýnu s poetickým názvem Smöglloch a sjedeme-li po výstupové trase, nemělo by nás nic překvapit. Rýnu vynecháme i z jiného důvodu: zakázané oblasti z důvodu tzv. ochrany zvěře v Nízkých Taurách rostou jako houby po dešti. A když říkám tak zvané, myslím tím zejména na zájmy myslivosti, než na skutečnou ochranu přírody. Internetové diskuze mezi lyžníky, myslivci a ekoteroristy jak střižené z české kotliny, ani se mi nechce věřit, že je něco podobného u našich jižních sousedů možné.

Popis túry uvádí, že přímé stoupání JV hřbetem bude pohodlné, jen je potřeba několikrát překonat dřevěnou ohradu. To nám určitě nevadí, hlavně že ušetříme kilometry zatáček po lesní cestě.

S radostí opouštíme lesní cestu
S radostí opouštíme lesní cestu

Ráno se nám nechtělo brzo vstávat, za lenost jsme nyní trýzněni vedrem, sněžnou slepotou a všudypřítomným zápachem zpocených těl.

Ty stopu razit v tom pařáku určitě nechceš?
Ty stopu razit v tom pařáku určitě nechceš?

Když se probijeme skrz les, vítáme stopu, která se na louky proklikatila po lesních cestách od lovecké chaty Kleinganghütte. Před námi se otevírají široširé pláně lemované řídkým lesem, nad nímž se, zpola zahalen oblačností, bělá mohutný hřbet Vysoké hole. Severní vítr není krutý, ale náš sen se leskne a třpytí opravdu daleko.

V dáli se třpytí můj cíl
V dáli se třpytí můj cíl

Krajina nabývá na rozměrech. Spolu s ní nabývají na mohutnosti bakule nalepené vespod lyží. Sněhová vrstva vlivem slunečního záření měkne a taje, nicméně teplota vzduchu kolem nuly dělá z mokrých pásů dokonalou lepičku.

Sotva jsem vytáhl paty, hned se mi na ně přilepili. Dělal jsem jako by nic.

– Philipe Marlowe

A máme tu první vyvýšeninu v hřebeni, Repenstein a s ním první panoráma.

První vrchol Repenstein (1956m)
První vrchol Repenstein (1956m)

Na další vyvýšeninu, Kleiner Ringkogel je to sotva stovka metrů převýšení, ale ta dálka. No nicméně jsme tu.

Druhý vrchol Kleiner Ringkogel (2110m)
Druhý vrchol Kleiner Ringkogel (2110m)

K vysoké holi zbývá nekonečná pláň a necelé dvě stovky metrů převýšení. Hřeben začínají zahalovat oblaka. Vzhledem k pokročilé době se rozhodujeme pro otočku. Na vrchol bychom se dostali relativně pozdě a jakmile zeslábne sluneční svit, rozbředlý sníh bude na povrchu mrznout. Raději si užijeme sjezd v relativně dobrých podmínkách.

Loučkařina ve dvou tisících nad mořem
Loučkařina ve dvou tisících nad mořem

První část sjezdu je pozvolná, je to takové nejisté oťukávání jako na prvním rande. Široké lyže byly pro dnešek dobrou volbou, do břečky se neboříme a jsme na poměrně plytké stráni schopni točit dlouhé oblouky. Od Repensteinu se to rozjíždí. Muldy, zaváté balvany i tobogán v lesním úseku vyžadují soustředění.

Co koukáš, vyhládlo mi!
Co koukáš, vyhládlo mi!

Vzhledem k tomu, že jsme se nahoře hned otočili, nezbyl čas na vrcholovou prémii. Tu mám dneska já a zkusil jsem novinku: místo plzničky alkoholický cyder. Je osvěžujicí. Rubem mince je ovšem jeho síla, má víc alkoholou než dvanáctka. Řeknu vám, když jsem se zvedl po delší pauze z batohu, cítil jsem se pro další jízdu takový odevzdaný.

Na snímku to vypadá snadně, ve skutečnosti tuhly stehna.
Na snímku to vypadá snadně, ve skutečnosti tuhly stehna.

Na loučkách nemělo opojení valný vliv, zato v lesních pasážích ano. Vcelku mi bylo jedno, přes kterou větev mě to přehodí.

Nad Kleinganghütte
Nad Kleinganghütte

Po lesních cestách, které jsou v nižších polohách takřka bez sněhu, sjíždíme k posledním loukám do údolí. Malinko jsme zakufrovali, tak k té naší, opravdu poslední, musíme pár metrů znovu vystoupat.

Poslední loučka do údolí
Poslední loučka do údolí

U auta mě čeká malé překvapení. Než jsme dopoledne odešli, kontroloval jsem jeho zamčení zabráním za kliku pravých zadních dveří. Ty u řidiče ovšem zůstaly celý den dokořán. Peněženka nepeněženka, doklady nedoklady…

A jsme doma!
A jsme doma!

Navzdory tomu, že jsme se nedoplahočili až na Vysokou holi, nebyla to dneska zas tak nepodstatná túra. Celkové převýšení 910 metrů a dohromady 15,8 ušlých/ ujetých kilometrů. Skol!

2 komentáře u “Na Vysoké holi

  1. Já už jsem myslel, že jsi nepochopil můj vtípek s tím, ať mi dáš pokoj a že už mi nic nepošleš. Jsem rád za report ;-)

Napsat komentář