Nezapomenutelný prach

Dnes jsme strávili sice větrný, ale o to víc nezapomenutelný den v prašanu nad údolím Kleinramingtal. Ještě než jsme obuli lyže, museli jsme učinit jeden dobrý skutek. Lopaty a hrabla, které jsme si vezli na vyšornování místa pro zaparkování povozu v údolí, pomohla mému známému z Café Rasberger odklidit hromady sněhu v okolí baráku. Ať má na nás také jinou vzpomínku, než jen že mu pokaždé pod nosem parkujeme auťák. Vlastně to bylo i příjemné rozpohybování našich údů před tím, než jsme začali ukrajovat první výškové metry v hlubočáku. No a ježdění? To se ani slovy vyjádřit nedá. Vlastně jo, možná takto:

Pan Korbela mi celou dobu chlístal sníh do ksichtu, takže jsem viděl zase kulový

Napsat komentář