Po stopách Matěje Žďárského

Učitel, vynálezce a všestranně nadaný umělec Matyáš Žďárský, rodák z Kožichovic u Třebíče, žil od roku 1889 na Habernreithu, zemědělské usedlosti v horách u rakouského Lilienfeldu. Nadšený Nansenovou zprávou z roku 1888 o expedici Grónskem, která popsala tisíc let staré severské lyžování, nechal si Žďárský z Norska poslat lyže s typickým třmínkovým vázáním bez bočního vedení. Ihned zjistil, že toto zařízení je vhodné jen pro mírné svahy, nikoliv pro strmé alpské stráně plné překážek. S vázáním experimentoval a v letech 1890-1896 zkonstruoval revoluční vázání s ocelovou deskou, která držela patu při bočním pohybu a umožnila dobré ovládání lyží. S tímto vázáním a lyžemi výrazně kratšími oproti norským vyvinul novou sjezdovou techniku, kterou popsal v listopadu 1896 v první použitelné učebnici pro veřejnost a nazval ji Alpskou (Lilienfeldskou) technikou lyžování.

Nová technika byla od té doby na vzestupu a Matyáš Žďárský vešel do historie jako zakladatel alpské lyžařské školy. V lednu 1905 provedl zástupce norského lyžování Ing Hassa Horn spolu s Angličanem Richardsonem, Matyášem Žďárským a členy alpského svazu z Puchbergu srovnávací jízdu na Schneebergu. Ta měla rozhodnout o vhodnosti sjezdové techniky na alpských svazích. Právě zde Norové uznali, že Žďárského škola je v Alpách nejvhodnější. Sir Arnold Lunn, britský lyžařský nadšenec a zakladatel závodů Kandahár v Arlbergu, později v roce 1936 blahopřál Matyáši Žďárskému k osmdesátinám a prohlásil ho za otce alpského lyžování, který nemůže být nikdy z trůnu zakladatele sesazen.

19. března 1905 uspořádal Matyáš Žďárský poprvé na světě závody ve slalomu na svazích Muckenkogelu v Lilienfeldu. Poté následovaly početné významné závody i v dalších střediscích. Od roku 1903 pořádal lyžařské kursy pro rakousko-uherskou armádu.

Matyáš Žďárský byl rovněž významným badatelem v oblasti lavinového nebezpečí. Za první světové války byl nasazen jako specialista 10. armády při likvidaci lavin, v únoru 1916 ho zasáhla nenadále lavina, která sjela s vedlejšího svahu a hromady sněhu mu způsobily osmdesát zlomenin po celém těle. Svojí disciplinovaností a pilným cvičením si udržel kondici do vysokého věku a ještě v osmdesáti letech lyžoval. Zemřel 20. června 1940 v St. Peltnu, je pohřben na zahradním hřbitůvku nedaleko svého sídla v Lilienfeldu.

Zdroj: Zdarsky Skimuseum, Lilienfeld (upraveno)

V upomínku

Jako vzpomínku na Matyáše, řekl bych tak trochu lyžařského Járu Cimrmana, uspořádali jsme v době výročí konání závodů ve slalomu klubový výlet na Muckenkogel. Počasí nám zahrálo do noty, když dva dny v Rakousku nesněžilo prakticky nikde jinde, než v předhůří kolem Türnitz a Lilienfeldu. Výjezd na parkoviště byl díky neprotažené lesní cestě dobrodružný a malinko mi pocuchal nervy. Zbytek dopoledne se nesl ve znamení mlhy a lehkého sněžení, které definitivně ustoupily během svačinky u winterraumu chaty Triesnerhütte. Dál už to byla jen samá pozitiva a lyžařské jistoty: vybrat svah, sjet, vybrat další svah, vystoupat a sjet a tak pořád dokola.

Příjemným intermezzem bylo nenadálé otevření chaty, která měla dneska zavíračku. Nabídka přátelského chataře k posezení u půllitru rádlera se neodmítá. Sjezd do údolí se nesl ve znamení těěěěžkého sněhu, ale to byla jen malá daň za super den strávený na čerstvém vzduchu. Tak dík a skol!

Post scriptum

Malá poznámka na závěr, co dokáží naši benjamínci Standa a Mates, když oba rodiče opustí na celý den hnízdo. Stihli:

1. ráno ukecat nejstarší dceru, aby jim napsala omluvenku z družiny a propustku ze školy po obědě
2. z ledničky vychlastat 2x Cider (4,7% alkoholu)
3. sebrat mi lavinovou lopatu a naházet s ní na Standovu postel hromadu sněhu a vše samozřejmě fotograficky zdokumentovat
4. rozbít horní kryt kopírky, když si kopírovali nahý zadky
5. propíchat tucet syrových vajec jehlou
6. nechat v podkroví otevřená okna a zdrhnout ven (aby neroztál sníh na posteli)
7. rozházet věci (oblečení, boty, odpadky) po celém baráku
8. a totálně se vykašlat na úkoly