Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Po stopách Matěje Žďárského

Učitel, vynálezce a všestranně nadaný umělec Matyáš Žďárský, rodák z Kožichovic u Třebíče, žil od roku 1889 na Habernreithu, zemědělské usedlosti v horách u rakouského Lilienfeldu. Nadšený Nansenovou zprávou z roku 1888 o expedici Grónskem, která popsala tisíc let staré severské lyžování, nechal si Žďárský z Norska poslat lyže s typickým třmínkovým vázáním bez bočního vedení. Ihned zjistil, že toto zařízení je vhodné jen pro mírné svahy, nikoliv pro strmé alpské stráně plné překážek. S vázáním experimentoval a v letech 1890 – 1896 zkonstruoval revoluční vázání s ocelovou deskou, která držela patu při bočním pohybu a umožnila dobré ovládání lyží. S tímto vázáním a lyžemi výrazně kratšími oproti norským vyvinul novou sjezdovou techniku, kterou popsal v listopadu 1896 v první použitelné učebnici pro veřejnost a nazval ji Alpskou (Lilienfeldskou) technikou lyžování.

Někde tím směrem by mělo být slunečné počasí
Někde tím smě­rem by mělo být slu­neč­né počasí

Nová tech­ni­ka byla od té doby na vze­stu­pu a Maty­áš Žďár­ský vešel do his­to­rie jako zakla­da­tel alp­ské lyžař­ské školy. V lednu 1905 pro­ve­dl zástup­ce nor­ské­ho lyžo­vá­ní Ing Hassa Horn spolu s Ang­li­ča­nem Richard­so­nem, Maty­á­šem Žďár­ským a členy alp­ské­ho svazu z Puchber­gu srov­ná­va­cí jízdu na Schne­e­ber­gu. Ta měla roz­hod­nout o vhod­nos­ti sjez­do­vé tech­ni­ky na alp­ských sva­zích. Právě zde Noro­vé uzna­li, že Žďár­ské­ho škola je v Alpách nej­vhod­něj­ší. Sir Arnold Lunn, brit­ský lyžař­ský nad­še­nec a zakla­da­tel závo­dů Kan­da­hár v Arl­ber­gu, poz­dě­ji v roce 1936 bla­ho­přál Maty­áši Žďár­ské­mu k osm­de­sá­ti­nám a pro­hlá­sil ho za otce alp­ské­ho lyžo­vá­ní, který nemů­že být nikdy z trůnu zakla­da­te­le sesazen.

Skutečně, je tomu tak: modrojas!
Sku­teč­ně, je tomu tak: modrojas!

19. břez­na 1905 uspo­řá­dal Maty­áš Žďár­ský popr­vé na světě závo­dy ve sla­lo­mu na sva­zích Muc­ken­ko­ge­lu v Lili­en­fel­du. Poté násle­do­va­ly počet­né význam­né závo­dy i v dal­ších stře­dis­cích. Od roku 1903 pořá­dal lyžař­ské kursy pro rakous­ko-uher­skou armádu.

Strmým terénem vedl Žďárský trasu prvních závodů ve slalomu
Str­mým teré­nem vedl Žďár­ský trasu prv­ních závo­dů ve slalomu

Maty­áš Žďár­ský byl rov­něž význam­ným bada­te­lem v oblas­ti lavi­no­vé­ho nebez­pe­čí. Za první svě­to­vé války byl nasa­zen jako spe­ci­a­lis­ta 10. armá­dy při likvi­da­ci lavin, v únoru 1916 ho zasáh­la nena­dá­le lavi­na, která sjela s ved­lej­ší­ho svahu a hro­ma­dy sněhu mu způ­so­bi­ly osm­de­sát zlo­me­nin po celém těle. Svojí dis­ci­pli­no­va­nos­tí a pil­ným cvi­če­ním si udr­žel kon­di­ci do vyso­ké­ho věku a ještě v osm­de­sá­ti letech lyžo­val. Zemřel 20. červ­na 1940 v St. Pelt­nu, je pohřben na zahrad­ním hřbi­tův­ku neda­le­ko svého sídla v Lilienfeldu.

Zdroj: Zdar­sky Ski­muse­um, Lili­en­feld (upra­ve­no)

Vybereme si něco pohodového z nesčetných panenských svahů
Vybe­re­me si něco poho­do­vé­ho z nesčet­ných panen­ských svahů

V upomínku

Jako vzpo­mín­ku na Maty­á­še, řekl bych tak tro­chu lyžař­ské­ho Járu Cimr­ma­na, uspo­řá­da­li jsme v době výro­čí koná­ní závo­dů ve sla­lo­mu klu­bo­vý výlet na Muc­ken­ko­gel. Poča­sí nám zahrá­lo do noty, když dva dny v Rakous­ku nesně­ži­lo prak­tic­ky nikde jinde, než v před­hůří kolem Tür­ni­tz a Lili­en­fel­du. Výjezd na par­ko­viš­tě byl díky nepro­ta­že­né lesní cestě dob­ro­druž­ný a malin­ko mi pocu­chal nervy. Zby­tek dopo­led­ne se nesl ve zna­me­ní mlhy a leh­ké­ho sně­že­ní, které defi­ni­tiv­ně ustou­pi­ly během sva­čin­ky u win­terrau­mu chaty Triesnerhüt­te. Dál už to byla jen samá pozi­ti­va a lyžař­ské jis­to­ty: vybrat svah, sjet, vybrat další svah, vystou­pat a sjet a tak pořád dokola.

Kulisa vskutku zimní, co říkáte?
Kuli­sa vskut­ku zimní, co říkáte?

Pří­jem­ným inter­mez­zem bylo nena­dá­lé ote­vře­ní chaty, která měla dneska zaví­rač­ku. Nabíd­ka přá­tel­ské­ho cha­ta­ře k pose­ze­ní u půl­li­t­ru rádle­ra se neod­mí­tá. Sjezd do údolí se nesl ve zna­me­ní těěěěž­ké­ho sněhu, ale to byla jen malá daň za super den strá­ve­ný na čer­stvém vzdu­chu. Tak dík a skol!

Předjarní nálada na Muckenkogelu (klikni a uzříš panoráma).
Před­jar­ní nála­da na Muc­ken­ko­ge­lu (klik­ni a uzříš panoráma).

Post scriptum

Malá poznám­ka na závěr, co doká­ží naši ben­ja­mín­ci Stan­da a Mates, když oba rodi­če opus­tí na celý den hnízdo. Stihli:

  1. ráno uke­cat nej­star­ší dceru, aby jim napsa­la omlu­ven­ku z dru­ži­ny a pro­pust­ku ze školy po obědě
  2. z led­nič­ky vychlastat 2x Cider (4,7% alkoholu)
  3. sebrat mi lavi­no­vou lopa­tu a nahá­zet s ní na Stan­do­vu postel hro­ma­du sněhu a vše samo­zřej­mě foto­gra­fic­ky zdokumentovat
  4. roz­bít horní kryt kopír­ky, když si kopí­ro­va­li nahý zadky
  5. pro­pí­chat tucet syro­vých vajec jehlou
  6. nechat v pod­kro­ví ote­vře­ná okna a zdrh­nout ven (aby neroz­tál sníh na posteli)
  7. roz­há­zet věci (oble­če­ní, boty, odpad­ky) po celém baráku
  8. a totál­ně se vykaš­lat na úkoly

Komentáře: 3

  1. Chosé Chosé 2. Kvě 2016

    Video je dobrý ale tu muzi­ku si dám ještě jed­nou ňák mi to ještě nedocvaklo.

  2. Vratíík Vratíík 28. Dub 2016

    Máš recht, pís­nič­ky jsou top :)) ale ty kris­ti­án­ky pra­ša­nem jsou dva­krát top!

  3. JaPonec JaPonec 28. Dub 2016

    Hudeb­ní dopro­vod sen­zač­ní. No a ta lyžo­vač­ka na panen­ských plá­ních, co dodat – parád­ní. Jen jsem zvě­da­vý co nám budeš pouš­tět za pís­nič­ky na kolech – Horní Dolní se blíží…

Napsat komentář: JaPonec Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *