Poslední kolo na Hochfichtu

Tak milí loučkaři, toto je moje (Lenky Šimánkové) premiéra. Podat report z pokoření Hochfichtu je pro mě úkol poměrně jednoduchý, ale nevím, zda uspokojím ty, kteří holdují s maximálním nasazením této sportovní kratochvíli. Inu, naskytl se jeden z posledních termínů, kdy je možné v poměrné blízkosti jihočeských luhů a hájů užít si výstup a sjezd, event. další výstup a sjezd, pro zdatné event. ještě jeden výstup a sjezd po sněhu za jasného svitu slunce a teplotách rozhodně nad nulou.

Se stíhačkou v zádech
Se stíhačkou v zádech

Dopolední hodiny byly ideální pro odjezd. Podmínky v interiéru auta se však zprvu zdály nepřekonatelné. Vše naštěstí zachránila izolace podivně voních náčelníkových ponožek do útrob jinak určených pro rezervní kolo. Pak už šlo skoro všechno jako na drátkách. Záměrně píši že skoro. Petr, zvaný Kocour, doma zapomněl stoupací pásy a tak se zprvu zdálo, že pěší turistický výšlap po sjezdovce nebudu zdolávat sama. Ale můj Telešimi se projevil jako gentleman a svoje pásy zapůjčil – rozumněj – má přeci šupiny na lyžích.

Tudy jsme ještě nestoupali
Tudy jsme ještě nestoupali

Na parkovišti jsme byli asi desátým autem, vyložili vybavení a přistoupili ke sněhu, který na svazích zbyl po zasněžování. Pánové zvolili modrou sjezdovku, kterou jsem si zvolila pro pěší výstup i já (zprvu jsem si myslela, že jsou solidární se mnou, ale byli solidární pouze s Telešimim, který stoupal bez pásů). Máňa v dolních částech mluvil při pohledu na můj sportovní výkon o tanci, ve vyšších partiích něco brblal o Telešimim a jeho stíhačce. Nevím pořád, jak si to vysvětlit! Téměř pod vrcholem se mi ztratili z dohledu. A já si, bez jejich vizuální kontroly, užívala stoupání po slunné straně sjezdovky, mírně zamlžená panoramata Alp, doušky teplé Matonni a pak jsem byla pokořena čipernou, odhadem sedmdesátnicí, která mě ve svahu trhla a ještě mě němčinou s místním dialektem lákala na nějakou blbou vyhlídku!

Sněhoměr ukazuje rovných osmdesát
Sněhoměr ukazuje rovných osmdesát

Na vrcholu jsme se všichni shledali, Máňa a Telešimi, zřejmě již znuděni pouze výstupem, počali ukrajovat kopce směrem dolů. To zbytek výpravy raději vytáhl sváču a počal konzumovat ráno připravené dobroty. Když se ti dva vyblbli, začli debužírovat s námi. To pak Kocour vytáhl z batohu i pivíčko a rozdělil se s ostatními. Právo prvního loku měl ale Telešimi, který zapůjčil stoupací pásy. Pak už jen vrcholová fotografie u sněhoměru, trochu nahých póz do webkamery (nic závadného, jen převlékání zpocených triček) a pro ¾ výpravy krátká hřebenovka na Hraničník a pak sjezdík.

Milan předvádí hloučku skialpinistů koženou klasiku
Milan předvádí hloučku skialpinistů koženou klasiku
Kocour na hranách
Kocour na hranách

Já sestupovala po sjezdovce č. 1. Kontrolní telefonát přišel u zasněžovacího stojanu č. 12. Pánové zřejmě zajásali, že mi to ještě krapet bude trvat, tak stoupali opět do vrchu, aby si to patřičně užili. Pak už následovala izolace některých částí ošacení (viz. ráno) do prostoru pro rezervu a odjezd ze sluncem zalitého parkoviště a 23 stupňů Celsia horka do reality nedělního podvečera domova (apropó s mezizastávkou v soukromém pivovaru ve Vyšším Brodě, kde se lze zásobit mokem, obsahujícím potřebné mikroprvky a vitamíny, vypocené jakýmkoliv sportovním výkonem). A tak to by bylo asi vše z pohledu mého, tedy nelyžaře a už vůbec neloučkaře, prostě přeberte si to, jak umíte!

Jede to až dolů!
Jede to až dolů!

Skol!
Lenka Stíhačka Šimánková

1 komentář u “Poslední kolo na Hochfichtu

  1. Vtipný komentář Lenky „Stihačky“. Jen škoda že nejsou nějaké fotky s toho převlékání o kterém psala, tak snad příště. No ty Máňo NESER! – vidím Ti až do kebule jak už přemýšlíš jak se vyfotíš sám s chlapama a pošleš mi fotky Tvoje a Tvých kumpánů při převlíkání – opovaž se!!! Já raději to druhé pohlaví :-)

Napsat komentář