Stařec a prašan

Lyžařská sezona se přehoupla do své jarní části a navzdory tomu, že se už dá hrát golf, utíkám se na domácí kopec Plechý. Nikdo další nemá čas (nebo se nemůže utrhnout z roboty), proto jedu meditovat do zimní přírody sám. Parkoviště za vesnicí Oberschwarzenberg u státní hranice AT/D zeje prázdnotou. Nic mě nezdržuje, pásy mám již nasazené z domova, hodím batoh na ramena a stoupám známou trasou. Krátký úsek po lesní cestě je utemovaný, stopa v lese také. Je pořád pod nulou, sníh mimo stopu je prachový.

starec-a-prasan-IMG_0775

Na dolním konci táhlé mýtiny v jedenácti stech metrech nabírám kurz na její horní konec. Poprvé jsme tu za mlhy bloudili. Nahoře se stáčím doleva a držím se hřbetu, na kterém mezi balvany nacházím zavátou stopu. Podmínky se mění, je tu mix prašanu a vyfoukané zmrzlé krusty. Jak svítí sluníčko, námraza ze stromů opadává v podobě deště z ledových krystalů.

starec-a-prasan-IMG_0776

Věřím tomu, že nahoře se drží sníh až do května. Mezi balvany nalézám obří závěje. Stoupání se zmírňuje a já vidím, že hřbet vede na kopeček mezi Plechým a Trojmezím. Opouštím ho a traverzem nad dolinou dosahuji vrcholu Plechého. U chatky na rozcestí turistických tras obědvám a vyhřívám si kožich. Začíná pofukovat, ale schován za závějí, je teplo. Na oblohu připlouvá vysoká oblačnost a rozptýlené světlo barví krajinu namodralým nádechem.

starec-a-prasan-IMG_0799

starec-a-prasan-IMG_0789

Nechce se mi domů. Projíždím se jen tak pro radost mezi skalkami po rozlehlém temeni hory. Tu a tam sjedu několika oblouky pár desítek metrů níž a zase stoupám vzhůru. Nasycen bílo modrou esencí mohu konečně vyrazit do civilizace. Na mýtině je vidět pomalu až do Lince.

starec-a-prasan-IMG_0767

Napsat komentář