Výroční výpad na Schießeck

Zpočátku jsem dnešnímu výletu nedával nějaký zvláštní význam. Ovšem Vláďa mě upozornil, že se 28. února léta Páně 2013 začala na kopci Plechý psát historie naší nové závislosti. Bez nadsázky tedy můžeme říci, že jedeme na první výroční akci našeho družstva loučkařů. Sice o tři dny dříve a rodinu Maňásků zastupuje místo Áji synáček Adam, ale to nevadí. Také složení výstroje je různorodé: já s Váďou telemark, Adam snowboard a Kocour, protože ještě zcela nepodlehl kouzlu backcountry, táhne na zádech sjezdovky s klasickým vázáním včetně bot.

To je panečku skvadra!
To je panečku skvadra!

Ještě včera pozdě večer jsem neměl jasno, kam přesně vyrazit. Dostatek sněhu je pouze v jižních částech Rakouska, jenže to je na jednodenní akci daleko a navíc mě lavinová předpověď 3-4 odrazuje. Severněji jsou jižní svahy trvalým fénem vyfoukané a díky mrazivým nocím a extrémně teplým dnům je sněhová pokrývka slehlá a zmrzlá na povrchu. Vytáhnout či nevytáhnout tajné eso z rukávu? Na jihu Wölzer Tauern se nachází kopec Schießeck 2275 m, k jehož vrcholu vede krajinově zajímavé údolí Großes Lachtal. Budou v této „větrné díře“, jak ji místní přezdívají, příznivé podmínky?

Poprvé na skutečném backcountry (Adam).
Poprvé na skutečném backcountry (Adam).

Výchozí bod je poměrně vysoko, necelých 1600 m. Na parkovišťátku u Reifhütte je poslední volné místo přesně pro nás. Oblékací procedury trvají díky nevšední výstroji trošku déle než obvykle. Kocour působí jako gigant, bude na sebe strhávat soucitné pohledy skialpinistek. S nástupem do žlabu rychle nabíráme výšku. Bezvětří, modrojas a slunce smaží. Podklad je jak beton, na povrchu se drží tenká vrstvička mokrého sněhu. Ta by mohla na sjezd vydržet a zfirnovatět, uvidí se. Kluci na sněžnicích nejdou tak rychle. Povzbuzuji Adama, jak je to skvělé ve volném terénu, ta svoboda jet kudy chceš a nepotřebovat vlek k tomu, aby ses dostal na kopec. „To jako teď vyjdeme nahoru, sjedeme dolů a už pojedeme domů?“ – musím ho nechat uzrát, nebudu to s motivací přehánět.

Jen směrovky rozcestníku na lyžích chybí.
Jen směrovky rozcestníku na lyžích chybí.

Stoupám chvíli vpředu, mám celkem slušný náskok. Překvapí mě tedy, když za sebou uslyším vrzání výstroje a funění. Zřejmě nás došel někdo cizí. Kymácející krok mohutné postavy patří Kocourovi. „Jsi zapnul vrtuli, že?“. „Víš, já si tak přemýšlím a vyřeším si spoustu věcí, když nemusím nic jiného, než pochodovat. A když se při tom člověk nasere, tak jede jak vlak“.

Kosí bratři. Kdo najde na snímku skialpinistu, který jde před námi, má u mě pivo.
Kosí bratři. Kdo najde na snímku skialpinistu, který jde před námi, má u mě pivo.

Výstupový žlab, který vede do sedla Grillerlucke 2147 m není strmý, ale jak člověk kolem sebe nevidí nic než sněhové vanty, je to poněkud na budku. Psychicky méně odolní jedinci se propadají na konec pelotonu. Když doplňujeme tekutiny, předchází nás domorodec v rozepnutém huberťáčku a usmívá se na mládež, kterak klečí na kolenou a už nemůže. Slova langsam, langsam doznívají v jeho pomalé, avšak zcela zautomatizované a vytrvalé chůzi. Po dvou hodinách výstupu konečně začínají vykukovat okolní kopce. Náznak panoramat do nás vhání čerstvou energii.

Hřebeny od nejbližšího: Halserkogel, Gstoder, Stangeneck a Greim.
Hřebeny od nejbližšího: Halserkogel, Gstoder, Stangeneck a Greim.
Sněhové plató Steineck – Sandlerkogel – Plättentaljoch
Sněhové plató Steineck – Sandlerkogel – Plättentaljoch

Na vrcholovém hřebeni s překrásnými výhledy dávají okolní kopce svým charakterem neomylně najevo, že se nacházíme na hlavním alpském hřebeni. Jsme přece v Nízkých Taurách!

Na vrcholovém hřebeni

Na vrcholovém hřebeni

„Noch zehn Minuten“, usmývá se náš známý a zatímco než dojdou ostatní, bavíme se o zdejších horách. Dozvídám se, že dnes je zcela výjimečné počasí. Bezvětří bývá na hoře Schießeck párkrát do roka. Sice trošku pofukuje, ale normálně tady fučí nepřetržitě. O tom ostatně nasvědčují typické útvary na sněhové pokrývce a téměř zavátý vrcholový kříž. Už nemáme kam stoupat, Das Gipfelkreuz ist da!

Už nemáme kam stoupat, Das Gipfelkreuz ist da!

Zavátý Gipfelkreuz

Necelých 700 m převýšení jsme zvládli za dvě a půl hodiny, to není tak špatné. Skládáme obdiv Adamovi, protože řada jeho obtloustlých vrstevníků (13 let) se zadýchává již při chůzi po schodech a výlet kam nedojede auto pro ně není výletem. Taková je dnešní doba. Po nezbytných vrcholových úkonech přichází zlatý hřeb programu, čtyři a půl kilometru dlouhý sjezd širokým žlabem. Není strmý, sklon se pohybuje mezi 15ti a 25ti stupni, neobsahuje ale žádné rovinaté úseky, tak se dá jet opravdu až na parkoviště.

Majku, akce!
Majku, akce!

Osobně si sjezd neužívám. Krusta nezměkla, klasický jarní firn se nekoná. Poměrně úzké lyže se zcela nevyzpytatelně a pokaždé neočekávaně probořují pod krustu, z které není úniku jinak, než pádem. Oblouky vůbec nekontroluji, lyže řídí mě místo naopak. Uvažuji, že pro takovéto podmínky pořídím lopaty s šířkou alespoň 110 mm pod botou. Vláďa je na tom o něco lépe než já, buď vybral lepší lajnu, nebo mu to jezdí líp (bé je správně). Kocour v krustě tancuje jako slon v porcelánu. Kdo si opravdu jízdu užívá, je Adam na prkně. Že bych ho občas ještě sundal z pomyslného hřebíčku, kam jsem ho vloni pověsil?

Obrovská přírodní U rampa
Obrovská přírodní U rampa
Hlavně opatrně!
Hlavně opatrně!

Vzhůru míří partičky opozdilců, mnozí v tričkách s krátkým rukávem. V nižších partiích se slunce do sněhových plání opírá vší silou. „Sakra, kde je vítr?“, kleje postarší upocený muž s nepřehlédnutelným outěžkem v břišních partiích. „Nahoře fouká, ale jen trošku“, uklidňuji jeho rozčílení. „To mě nezajímá, já chci vítr tady a hned!“.

Die Heimat Fahrt
Die Heimat Fahrt

Ve spodní třetině se střídají úseky sněhu, který nese, s firnovými pláněmi. Jízda je už příjemná. Člověk jen nesmí přejíždět přes zmrzlé větrné vlnky, kde se jede jak v kamenolomu. Suma sumárum, parádní akce!

1 komentář u “Výroční výpad na Schießeck

  1. Obzvlášť s ohledem na to, že jsi po hasičským bálu – pěkný blogerský výkon :-)
    Díkes za počtení.
    Skol!

Napsat komentář