Úterý, 17. května 2022
20 C
Viehberg

Kde se nacházíte:

|

Frauenkar

Chtěl jsi to Vláďo, tak tady to máš. Jsem Mates, tedy ten, co o mě Adam říká, že mám váhu pod­vy­ži­ve­ný mou­chy, do kopce šlapu jako stroj a ještě se u toho tle­mím. Tenhle report při­dě­lil jsi mi úko­lem, ale já na to peču. Foto­re­port věc vyře­ší, pře­de­vším tehdy, dodá-li fotky táta. Tele(zjetele)graficky bych výlet […]

Chtěl jsi to Vláďo, tak tady to máš. Jsem Mates, tedy ten, co o mě Adam říká, že mám váhu pod­vy­ži­ve­ný mou­chy, do kopce šlapu jako stroj a ještě se u toho tle­mím. Tenhle report při­dě­lil jsi mi úko­lem, ale já na to peču. Foto­re­port věc vyře­ší, pře­de­vším tehdy, dodá-li fotky táta. Tele(zjetele)graficky bych výlet popsal nějak následovně.

Při­je­li jsme na mega par­ko­viš­tě poblíž jakési cemen­tár­ny v údolí, kde neby­lo po sněhu ani památ­ky. Na par­ko­viš­ti stála všeho všudy dvě další auta, u jed­no­ho z nich se krá­mo­val lyžník. Táta se ho ptal, v jaké výšce zhru­ba máme čekat sníh a jak dlou­ho bude­me muset jít pěšky s lyže­mi na zádech. Prý pře­devčí­rem to bylo dvě stov­ky výš­ko­vých metrů a zhru­ba půl hodin­ky chůze (v jeho podá­ní). Už nevím kdo roz­ho­dl, že půjde­me v pohor­kách a na sněhu se pře­zu­je­me do lyžá­ků, při­čemž pohor­ky hodí­me do lesa. Tak jo, ale stej­nak se mi jde blbě.

Mates, ty už nemů­žeš, žes tak poza­du? Mě jsou mámi­ny pohor­ky velký! Jo, když si je neza­vá­žeš, tak pak ano!

Konečně na lyžích
Koneč­ně na lyžích

Abych neza­po­mněl říct. V Hor­ním Rakous­ku už moc sněhu v údo­lích není, proto vyu­ží­vá­me sjez­dov­ky nedáv­no zavře­né­ho ski­a­re­á­lu Wur­ze­ralm k výstu­pu na úpatí kopců kolem hory War­s­che­neck, odkud chce­me podle pod­mí­nek a sil další postup střih­nou do backcountry.

Tam někam nahoru
Tam někam nahoru

Slu­níč­ko nesku­teč­ně žhne. V pat­nác­ti stech met­rech prý má dneska být dva­náct nad nulou a ve dvou tisí­cích kolem pěti. Ani vět­vič­ka se nehne, jsme uza­vře­ní mezi hora­mi a k tomu ještě při­pé­ká­ní odra­zem od sně­ho­vé vrst­vy pod noha­ma. Nama­že­me se! Jenže táta když mys­lel nama­zá­ní, tak někde na tera­se chaty u piva, proto pro jis­to­tu nechal opa­lo­va­cí krém dole v autě. Dochá­zí nás dva postar­ší borci, že prý jdou na Eiser­nes Bergl či Anger­ko­gel. Tam prý bychom mohli taky, je to spíš rovi­na, takže s lavi­na­mi óká. Jenže jak ubíhá čas, slu­níč­ko pře­tvá­ří v noci napa­da­ný sníh na těž­kou vatu.

Dolů to nebude hitparáda ani na
Dolů to nebude hitparáda ani na
Dolů to nebu­de hit­pa­rá­da ani na „sjez­dov­ce”

Někam dál se nemá cenu cpát, padli bychom žízní a vysu­še­ním orga­nis­mu. Míří­me do kotle Frau­en­kar pod horu War­s­che­neck, kde (koneč­ně!) vyta­hu­je­me z bato­hu dob­ro­ty a zírá­me na pře­krás­nou okol­ní pří­ro­du. Když se dosta­teč­ně poko­chá­me a napl­ní­me břich, jede­me dolů. Firn v kotli je per­fekt­ní, jen něko­lik málo cen­ti­me­t­rů, ale jak sje­de­me níž na slun­cem zali­té svahy, je to boj. Vláďa nemá pud sebezá­cho­vy, jede na plný plyn, naštěs­tí mu pří­ro­da skrouh­la hře­bí­nek, když hned na začát­ku hodil feš­nou mrchu.

Vybra­né zábě­ry z akce jsou sou­čás­ti videa Jarní triptych

V mís­tech s vět­ším sklo­nem občas bere­me šutry. Před týd­nem při oble­vě tady sníh slezl úplně a teď je pře­kry­tý tři­ce­ti cen­ti­me­t­ry tají­cí vaty. Když sje­de­me na Wur­ze­ralm, dospě­lá­kům padne do oka svah, který se tepr­ve před chví­lí vyno­řil ze stínu a že prý tady budou pod­mín­ky luxus­ní. To né, já už chci domů. Žád­ných dal­ších tři sta metrů pře­vý­še­ní na Wur­zer Kampl! Nic naplat, stou­pá­me. Nako­nec nej­hůř na tom byl táta, v posled­ní tře­ti­ně jsem kopnul do vrtu­le a před­bě­hl, tedy spíš před­pla­zil jsem ho.

Těsně před Vláďovo ekvilibristikou
Těsně před Vlá­ďo­vo ekvilibristikou

Posled­ní foto, zapnu­tí kamer a hurá dolů. Nasa­dí­me tele­viz­ní úsměv číslo 3, ale co to, sníh od roze­hřá­té skluz­ni­ce povo­lil a jedna z Vlá­ďo­vo zapích­nu­tých lyží padá a vydá­vá se na cestu do údolí. Vláďa při před­sta­vě, že celý svah vyšel zby­teč­ně, pro­to­že by se dolů musel belhat pěšky, před­vá­dí během něko­li­ka piko­sekund skok letmo vzad a lyži chytá. Škoda, že táta lek­nu­tím kame­ru vypnul a byl zachy­cen jen oka­mžik, jak se lyže poma­lu uvol­ňu­je ze sněhu. Něko­li­ka kilo­me­t­ro­vý sjezd do údolí byl super. Na trávě nezby­lo nic, než natr­hat mámě pod­běl a rado­vat se z toho, že jsem zdán­li­vě neče­ka­ně zvlá­dl vycház­ku na lyžích s tři­nác­ti sty metry pře­vý­še­ním. Tak skol!

Pohorky nám zvěř neodnesla
Pohor­ky nám zvěř neodnesla

(redakč­ně upra­vil tatík)

   |   

Roman
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

Další texty autora:

Túra o které jsem nevěděl

Že bych ani druhý den následující po večeru bujaré oslavy nebyl ve své kůži, se mi už dlouho nestalo....

Víkendové lalulá

Sněhový kolotoč se nám opět roztočil. Sice z poza okna to venku jako zima nevypadá, ale od monitoru počítače...

Nové články

Kdo nemůže jezdit může svůj čas věnovat dokumentární tvorbě

Když jsme se v dubnu tajně sešli u Ondry na chalupě v Černém Potoce a vyrazili si na Klínovec užít prvního i posledního poježdění...

První (pod)zimní zpravodaj sezóny 20/21 tentokrát z Nízkých Taur

Říjen, azuro, v údolích barevný podzim a nahoře jiskřivo. Takový byl otvírák s Matějem v Nízkých Taurách.

Dobývání (ne)významných vrcholů Krušných hor

Tuto zimu neměli v Krušných horách sníh. Do té doby, než se tu objevil Máňa. Ale jakmile zase odjel, nenávratně s ním zmizel ...

Výšlap za sněhem

Hodně dlouhou dobu se chystám podniknout túru na horu Stumpfmauer. Vlastně ani ne tak na samotný vrchol, jako spíš k trojmezí Štýrska, Horního a...

První sníh v Ybbstalském podhůří

Vidina příchodu tlakové výše, růst teploty ve všech výškách a s tím spojená devastace sněhové pokrývky vyléčila naši lenost a museli jsme vyrazit za...

Netrpělivé čekání na sníh

Po nějakém tom roce k nám znovu paní zima přichází rozpačitě. Dvě sezóny jste si hoši užívali, tak šmitec. Svatý Martin na svém bělouši...

Články z okolí

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno