Středa, 28. září 2022
10.1 C
Viehberg

Kde se nacházíte:

|

Hochschwung

Což takhle dát si špe­nát? Ne, blbnu, což takhle pře­klo­pit se do jar­ní­ho jež­dě­ní na firnu? Ono totiž obdo­bí pře­mě­ny kolem břez­na bývá poně­kud boles­ti­vé, pro­to­že sně­ho­vé pod­mín­ky tes­tu­jí fyzič­ku, zejmé­na vytr­va­lost svalů ste­hen­ních a prdel­ních. Proto by to chtě­lo tro­chu oddech. Tak jo, naor­di­nu­ji nám poho­do­vé louč­ka­ře­ní na sva­zích Hochschwun­gu, sdě­lil nám meto­dik. Co […]

Což takhle dát si špe­nát? Ne, blbnu, což takhle pře­klo­pit se do jar­ní­ho jež­dě­ní na firnu? Ono totiž obdo­bí pře­mě­ny kolem břez­na bývá poně­kud boles­ti­vé, pro­to­že sně­ho­vé pod­mín­ky tes­tu­jí fyzič­ku, zejmé­na vytr­va­lost svalů ste­hen­ních a prdel­ních. Proto by to chtě­lo tro­chu oddech.

Tak jo, naor­di­nu­ji nám poho­do­vé louč­ka­ře­ní na sva­zích Hochschwun­gu, sdě­lil nám meto­dik. Co naplat že nástup je štre­ka a že jsme měli menší pauzu v jež­dě­ní, na tako­vé naše při­po­mín­ky dělal, že se právě vrá­til z vyšet­ře­ní od ušní­ho, které pro paci­en­ta nedo­padlo nejlépe.

Milan si užívá oddechu s kalhotami na půl žerdi
Milan si užívá odde­chu s kalho­ta­mi na půl žerdi

Zprvu se nám šlape exce­lent­ně. Za zvuku malotrak­to­ru, kte­rým sed­lák, maji­tel hos­tin­ce a pro­vo­zo­va­tel dět­ské sjez­dov­ky v jedné osobě, vyvá­ží hordu děcek na začá­tek louky nad stat­kem, stou­pá­me po umrz­lém sněhu a v pří­jem­ném chládku.

Poz­dě­ji se situ­a­ce pře­kot­ně mění. Zvuk malotrak­to­ru ode­zněl hlu­bo­ko v údolí, kolem vyros­tl les a my vstou­pi­li do zle­do­va­tě­lé­ho a str­mé­ho žla­bo­ko­ry­ta. No funím jako loko­mo­ti­va, pepr­ná slova nepo­má­ha­jí pásům držet na svahu a po chví­li se i mé tělo neza­dr­ži­tel­ně sune zpát­ky do údolí. Hádej­te co se na to můžu? Když se s lyže­mi na zádech dopla­ho­čím naho­ru ke klu­kům, Milan situ­a­ci uklid­ňu­je nabíd­kou čaje ze své konve. Naho­ře při­to­pi­li, hlt teku­ti­ny při­jde vhod.

Zatím pěkně v závětří
Zatím pěkně v závětří

Nyní se situ­a­ce mění ještě víc. Slun­ce spa­lu­je na neko­neč­né rovi­ně. Ještě že jdu v sukýn­ce. Nohy ale odum­ře­ly a vůbec tak nějak cel­ko­vě fyzic­ky nic moc. Jak po flámu, který se ale nekonal.

Ne, mé stáří, ještě Tě nepo­zvu dál!

Koneč­ně vystu­pu­je­me nad úro­veň lesa, jenže situ­a­ce se opět mění. Začal fučet vítr jako sviňa a mě už v sukýn­ce není teplo.

Těsně pod hřebenem se hlásí severák
Těsně pod hře­be­nem se hlásí severák

Dolé­zá­me do sedla pod vrcho­lem, ze kte­ré­ho na nás už něco ges­ti­ku­lu­je meto­dik. Asi i něco říká, ale větr odná­ší jeho slova kamsi. Aha, už jsem to pocho­pil, máme jít po hře­bín­ku k němu, chce fil­mo­vat. Já to tak nemám rád, jak vítr doká­že zne­pří­jem­nit jinak hezký den, to je psy­cho. Když při­chá­zím k Vlá­ďo­vi, který se ptá, kam bude­me pokra­čo­vat dál, smrští nadá­vek a uště­pač­ných pozná­mek usměr­ňu­ji další postup jed­no­znač­ně oka­mži­tě ku sjez­du. Rych­le se při­ob­léct, na pano­rá­ma­ta kašlu.

Podmínky nejsou pro ořezávátka
Pod­mín­ky nejsou pro ořezávátka

Na větr­ných sně­ho­vých vln­kách to zprvu s jis­to­tou neje­de. Stří­dá se zle­do­va­tě­lý sníh, vystu­pu­jí­cí kame­ní, krus­ta a měkoň. Na něko­lik zastá­vek se dosta­ne­me do bra­tel­né­ho teré­nu. Záměr­ně se drží­me v mír­něj­ším svahu, který není pose­tý jinak všude pří­tom­ný­mi sto­pa­mi ski­al­pi­nis­tic­kých davů.

První jízda před repete podél žlábku vlevo
První jízda před repe­te podél žláb­ku vlevo

Nako­nec si každý tu svoji lajnu najde­me a je to vcel­ku zába­va. Sníh sice hodně rych­le měkne, ale než se defi­ni­tiv­ně oto­čí­me do údolí, stou­pá­me ještě jed­nou vrcho­lo­vým sva­hem, abychom se svez­li podru­hé. Kři­žu­je­me kory­to jaké­ho­si poto­ka, na jehož konci Vláďa před­vá­dí para­ko­toul, žel dopa­dá jako vždy na to stej­né a bola­vé rame­no. Napro­ti tomu Milan pod­ce­nil brz­d­né účin­ky mokré­ho sněhu a před­ve­dl vcel­ku vkus­ný frís­taj­lo­vý tane­ček. O pár desí­tek metrů níž vjíž­dí­me do hlav­ní trasy a v roz­jež­dě­ném sněhu se postup­ně noří­me do lesů.

Zpátky na hlavní trase
Zpát­ky na hlav­ní trase

Na rovin­kách musí­me zdat­ně píchat. Proti potká­vá­me něko­lik jedin­ců z odpo­led­ní, spíš už skoro noční směny. Strmý žlab v lese poho­dl­ně obchá­zí­me po letní turis­tic­ké znač­ce s lyže­mi na ramenou.

Hotovo!
Hoto­vo!

A už je tu posled­ní louč­ka nad stat­kem, kde na tera­se hos­tin­ce debu­ží­ru­jí všich­ni, kteří nás dnes pře­de­šli či před­je­li. Bude to dobré obe­cen­stvo na závě­reč­né ukáz­ko­vé tele­mar­ko­vé oblou­ky. Potlesk sice nepři­šel, pivem zdar­ma jsme odmě­ně­ni také neby­li, nicmé­ně obdiv­né úsměvy nikdo z hostů neskrý­val. Pří­jem­ný dojezd udě­lat posled­ní oblouk už na prk­nech tera­sy u stolu s roz­to­če­ným mokem. Nako­nec jsme zůsta­li jako posled­ní hosté. Možná i proto, že jsme peně­žen­ky zapo­mně­li na par­ko­viš­ti v autě. Jest­li se Milan nevrá­tí, bude­me s Vlá­ďou umý­vat nádo­bí. Skol!

Vybra­né zábě­ry z akce jsou sou­čás­ti videa Jarní triptych

   |   

Roman
Roman
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

Další texty autora:

Kdo nemůže jezdit může svůj čas věnovat dokumentární tvorbě

Když jsme se v dubnu tajně sešli u Ondry na chalupě v Černém Potoce a vyrazili si na Klínovec...

Bizár na Plechém

Sobotní ráno se vydařilo. Vstávám s předstihem, abych se nemusel prezidentovi vymlouvat, že nevím, za jak dlouhou dobu přivedu...

Nové články

Rýbrcoul v karanténě

Inu, jak to na horách českých v posledních letech chodívá, sníh nám před Vánocemi roztál. Využijeme tuto chvíli a zavzpomínáme na jarní firn. Tichou...

Všichni otevírají my zavíráme!

Superministr Havlíček otevřel v květnu skiareály. Na toto oznámení čekala netrpělivě česká lyžařská scéna od prosince, kdy byl jejich provoz nařízením vlády uzavřen.

Kdo nemůže jezdit může svůj čas věnovat dokumentární tvorbě

Když jsme se v dubnu tajně sešli u Ondry na chalupě v Černém Potoce a vyrazili si na Klínovec užít prvního i posledního poježdění...

První (pod)zimní zpravodaj sezóny 20/21 tentokrát z Nízkých Taur

Říjen, azuro, v údolích barevný podzim a nahoře jiskřivo. Takový byl otvírák s Matějem v Nízkých Taurách.

Dobývání (ne)významných vrcholů Krušných hor

Tuto zimu neměli v Krušných horách sníh. Do té doby, než se tu objevil Máňa. Ale jakmile zase odjel, nenávratně s ním zmizel ...

Výšlap za sněhem

Hodně dlouhou dobu se chystám podniknout túru na horu Stumpfmauer. Vlastně ani ne tak na samotný vrchol, jako spíš k trojmezí Štýrska, Horního a...

Články z okolí

  1. Jako­bych­tamvče­ra­byl :-) obzvláš­tě v někte­rých auto­rem šťav­na­tě popi­so­va­ných pasá­žích. Skol!

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno