Pátek, 1. července 2022
15 C
Viehberg

Kde se nacházíte:

|

Kam panenky kam jdete

Tatík se roz­ho­dl, že si vyra­zí na prkén­ka, ovšem niko­liv sám. Po dlou­hém pře­mlou­vá­ní jsme s mam­kou vyměk­li a odje­li s ním. Když jsme dora­zi­li do cíle, malin­ko mě zara­zi­la sku­teč­nost, že bude­me lyžo­vat po trávě a když jsem se podí­va­la do tváří rodi­čů, zřej­mě si to oni také tak nepřed­sta­vo­va­li. Na chví­li jsem se zara­do­va­la, že […]

Tatík se roz­ho­dl, že si vyra­zí na prkén­ka, ovšem niko­liv sám. Po dlou­hém pře­mlou­vá­ní jsme s mam­kou vyměk­li a odje­li s ním. Když jsme dora­zi­li do cíle, malin­ko mě zara­zi­la sku­teč­nost, že bude­me lyžo­vat po trávě a když jsem se podí­va­la do tváří rodi­čů, zřej­mě si to oni také tak nepřed­sta­vo­va­li. Na chví­li jsem se zara­do­va­la, že z toho nic nebu­de a vrá­tí­me se domů, ale taťka se roz­ho­dl vyjet za sně­hem ještě výš, při­nej­hor­ším prý doje­de­me do neda­le­ké­ho ski­a­re­á­lu. Jak si tak blou­dí­me, zasta­ví nás něja­ká paní v bílém pic­ku­pu s otáz­kou: „Co hle­dá­te?” Mamka na to že „sníh”. Dou­fám, že to neslyšela.

Sláva, sníh jsme našli!
Jak z pohádky o mrazíkovi
Sláva, sníh jsme našli!

Was suchen Sie? Schnee!

Nako­nec se přeci jen našel zasně­že­ný kope­ček a my se vyda­li zdo­lat jeho vrchol. Samo­zřej­mě jsme s sebou táhli Sva­tou Tro­ji­ci – pípák, sondu, lopa­tu. Tatík nám pro jis­to­tu zopa­ko­val, jak se s pípá­kem zachá­zí, kde se pře­pí­ná jaký mód a naří­dil, abychom si je dali někam k tělu pro pří­pad, že by nás vzala lavi­na s sebou. Ale my jsme si ho s mam­kou stej­ně šouply tajně do batohu.

Skoro nahoře, vlevo pod námi tzv. Myslivcův nos
Skoro naho­ře, vlevo pod námi tzv. Mys­liv­cův nos

Cestu naho­ru nám zpří­jem­ňo­val krás­ný výhled z expo­no­va­né­ho hře­be­ne a za dopro­vo­du tať­ko­vo varo­vá­ní a pokři­ko­vá­ní na mamku, které se zin­ten­ziv­ni­lo v oblas­ti skal­ních útva­rů zva­ných Mys­liv­cův nos, aby nelez­la po kraji pře­vě­jí, jsme se bez­peč­ně dosta­li na vrchol k hez­ké­mu kříž­ku. A pro­to­že hodně fuče­lo, co nej­rych­le­ji jsme se zde­ko­va­li, bo bychom asi umrzli.

Schlenken 1648 m.n.m.
Schlen­ken 1648 m.n.m.

Přík­rý sjezd byl pro mě s tať­kou samo­zřej­mě hrač­ka, i když jsme se něja­kým těm pádům neu­brá­ni­li, ale na mamku jsme muse­li čekat. Pře­jíž­dě­la kopec z jedné stra­ny na dru­hou šne­čím tem­pem. Nako­nec se k nám přeci domo­ta­la a všich­ni jsme si dali pořád­nou sváču s čajem u hor­ské chaty, kde taťka zjis­til, že měl pípák celou dobu vypnu­tý (asi jak nám vysvět­lo­val polo­hy hlav­ní­ho vypí­na­če), takže nevím nevím, jak bychom se v lavi­nách našli.

Už to umím

Když už nás omr­ze­lo slu­ně­ní a vyhří­vá­ní, vyra­zi­li jsme lesní ces­tou na par­ko­viš­tě k autu. Tatík usou­dil, že ještě neu­zrál čas k odjez­du a vytá­hl tajné eso z ruká­vu v podo­bě sjez­du po sadech a zahra­dách míst­ních stat­ká­řů. Sjezd to byl hezký, škoda jen, že jsme muse­li naší dneš­ní, poměr­ně vyda­ře­nou túru, kon­čit výstupem.

Skol! Madla.

(redakč­ně upra­vil tatík)

Schlenkenalm
Roman
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

Další texty autora:

Nové články

Články z okolí

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno