Středa, 28. září 2022
10.1 C
Viehberg

Kde se nacházíte:

|

Velikonoční nadílka na Kramolíně

Jak už to posled­ní léta bývá, poča­sí se kolem Veli­ko­noc umane a na posled­ní chví­li jako­by chtě­lo dohnat, co přes zimu zameš­ka­lo. Tak tu máme sně­že­ní i v níži­nách, kde se ale sníh na pro­hřá­tých lou­kách neu­dr­ží. Za humny na Šuma­vě to může být jiné. A nemu­sí se hned jed­nat o vyšší polo­hy. Stačí, když v někte­rém ze ski­a­re­á­lů […]

Jak už to posled­ní léta bývá, poča­sí se kolem Veli­ko­noc umane a na posled­ní chví­li jako­by chtě­lo dohnat, co přes zimu zameš­ka­lo. Tak tu máme sně­že­ní i v níži­nách, kde se ale sníh na pro­hřá­tých lou­kách neu­dr­ží. Za humny na Šuma­vě to může být jiné. A nemu­sí se hned jed­nat o vyšší polo­hy. Stačí, když v někte­rém ze ski­a­re­á­lů udě­la­li chybu a ukon­či­li pro­voz vleků před týd­nem. V hla­vách se nám s Vlá­ďou uro­dil stej­ný nápad, totiž strá­vit páteč­ní dopo­led­ne i s capar­ty na lou­kách Kramolína.

S kapitánem Lipánkem v zádech
S kapi­tá­nem Lipán­kem v zádech

V noci bývá pod nulou a před­po­věď sli­bo­va­la klid­né slu­neč­né poča­sí, které se má během dne kazit. Nele­ní­me a v devět ráno zamy­ká­me auto na par­ko­viš­ti ski­a­re­á­lu Lipno. Hemží se to tu jen zaměst­nan­ci, kteří se radí a při­pra­vu­jí na sobot­ní akci „Vítá­ní jara”. Neče­ka­li, že se tu zjeví par­tič­ka lyžní­ků, kteří na pásech zmizí Jezer­ní sjez­dov­kou vzhů­ru k vršku Kramolína.

Spojovací na vrchol Kramolína
Spo­jo­va­cí na vrchol Kramolína

Pod­mín­ky jsou na roční obdo­bí vyni­ka­jí­cí. Na starém pod­kla­du z tech­nic­ké­ho sněhu je odha­dem do dva­ce­ti cen­ti­me­t­rů pří­rod­ní­ho, při­čemž vrch­ní pěti­cen­ti­me­t­ro­vá vrst­va je ve stínu prachová.

Tiché zimní ráno bez davů
Tiché zimní ráno bez davů

Na hřbe­tu mezi Kra­mo­lí­nem a Slu­peč­ným vrchem (890 m.n.m.) nás zalé­vá slu­níč­ko a ote­ví­rá se pohled na sever. Pod vli­vem baby­pun­ku a s tex­tem jedné z písní posled­ní­ho alba od Kašpár­ka v roh­lí­ku tes­tu­je­me první metry svahu pod námi.

Když Tě to neba­ví a svět není fér, pojď s námi na sever Nudíš se ve škole, v hlavě hučí vrtu­le, pojď s námi na sever Tam je všech­no faj­no­vý Zima tělu uleví

– Kašpá­rek v rohlíku

První ochutnávka netknutého svahu
První ochut­náv­ka netknu­té­ho svahu

Něko­lik prv­ních oblouč­ků jsem si nechal pro sebe a teď čekám, abych dostal ostat­ní do čočky foťá­ku. Kačka s Mate­sem oka­mži­tě zapo­mně­li na brblá­ní při chůzi do kopce a čile se věnu­jí čmárá­ní vlno­vek do načechra­né­ho sněhu. Tatík se též nene­chá­vá zahanbit.

Pán na Dámské
Pán na Dámské

V pro­střed­ní plyt­ké pasá­ži to díky množ­ství nové­ho a těž­ší­ho sněhu moc neje­de. V posled­ním úseku je ho méně a spo­dek je při­mrz­lý, tak se nám znovu lyže roz­jíž­dě­jí. Výhled naho­ru na zasně­že­né svahy a pocuk­ro­va­né stro­my nijak nevěs­tí datum z prv­ní­ho dub­no­vé­ho týdne. Jsme zvě­da­vi, zda-li nás zachy­ti­la web­ka­me­ra na stře­še restau­ra­ce U Yettiho.

Pohled na sjezd od Yettiho
Pohled na sjezd od Yettiho

Po krát­ké pauze na čaj děti nasa­zu­jí pásy a já s Vlá­ďou vyu­ží­vá­me šupi­ny, abychom se podél Pro­me­nád­ní pro­dra­li na vrchol Slu­peč­né­ho vrchu. V horní nej­str­měj­ší pasá­ži Vláďa musí na pásy, mě to cel­kem drží, jen v pra­ša­nu u lesa nutno udě­lat pár otoček.

Nahoru po Promenádní
Naho­ru po Promenádní

Vršek poje­de nád­her­ně, už se těším, ale nej­pr­ve posil­ní­me prcky.

Masařky
Masař­ky

Čtyři stov­ky metrů v pře­mě­ňu­jí­cím se pra­ša­nu dobrý! Na zbý­va­jí­cích pěti stech met­rech už to jede málo. Kom­bi­na­ce narůs­ta­jí­cí tep­lo­ty a mokré­ho sněhu. Od jiho­zá­pa­du při­chá­ze­jí mrač­na, podle Vládi dáme ještě jeden výstup a sjezd na sever, než se vrá­tí­me po Jezer­ní k autu. Já si ale vzhle­dem k dětem mys­lím něco jiné­ho, obzvlášť když se pod námi při výstu­pu víc a víc vzdalují.

Už má ze slunka halucinace
Už má ze slun­ka halucinace

Nebu­de­me jim dělat pakár­nu a chvát­ne­me pod vršek Kra­mo­lí­na sami. Tep­lo­měr na sla­lom­ce uka­zu­je tři nad nulou. Tomu odpo­ví­da­jí právě se tvo­ří­cí baku­le sněhu na skluz­ni­ci. Naho­ře je schráb­nu a pádím sla­lo­mo­vou drá­hou na Pan­ské dolů za dětmi. Tady je sněhu nej­víc, ale také nej­prud­ší svah a díky němu se jede jak po másle. Kačku s Mate­sem zastih­nu v druž­ném hovo­ru. Ani moc nejdou. „My si poví­dá­me tati. – Tak teď už mazej­te, ať jsme doma na oběd!”. Tak to chodí, když se sejde drbna Vele­šín­ská s drb­nou Ján­skou. Ještě pozo­ru­je­me Vláďu, jak zajel do oslu­ně­né části svahu a oka­mži­tě se mu kous­ly lyže. Vláďo Ty jsi extratřída!!

Děkujeme za krásné dopoledne
Děku­je­me za krás­né dopoledne

Posled­ní jízdu smě­rem k Lipnu jsme absol­vo­va­li šusem. Kromě měk­ké­ho sněhu a velmi mír­né­ho svahu nás ještě brz­dil silný pro­ti­ví­tr, který vzhů­ru uná­šel vrst­vič­ku sněhu z povrchu. Než jsme zuli lyže, oblo­ha byla zata­že­ná a vzhů­ru stou­pa­ly davy po obě­do­vých výlet­ní­ků s boba­mi a sáně­mi. Vel­ko­páteč­ní dopo­led­ne skončilo.

On byl vydán pro naše pro­vi­ně­ní a vzkří­šen pro naše ospravedlnění.

– Říma­nům 4, 25

Roman
Roman
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

Další texty autora:

Nové články

Články z okolí

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno