Úterý, 17. května 2022
20 C
Viehberg

Kde se nacházíte:

|

Von Briefberg bis zu Ertl

Nejezděte obden na lyže, když panují tak skvělé podmínky téměř za humny! A že znovu na ten samý kopec? Jdi už Máňo do háje, nudí nás to, přijď s něčím neotře­lým. Ne, nepřijdu. Ale abys­te se necí­ti­li ukřiv­dě­ní, tak jednu malou novin­ku přeci jen mám. Výstup do hory jsme pod­nik­li tra­dič­ně z Kleinra­mingtal, ale sjezd jsme […]

Nejezděte obden na lyže, když panují tak skvělé podmínky téměř za humny!

A že znovu na ten samý kopec? Jdi už Máňo do háje, nudí nás to, přijď s něčím neotře­lým. Ne, nepřijdu.

Kříž na východním hřbetu Briefbergu
Kříž na východ­ním hřbe­tu Briefbergu

Ale abys­te se necí­ti­li ukřiv­dě­ní, tak jednu malou novin­ku přeci jen mám. Výstup do hory jsme pod­nik­li tra­dič­ně z Kleinra­mingtal, ale sjezd jsme na dru­hou stra­nu natáh­li až do Ertlu. Na vršku jsme potka­li dva lyžní­ky při­chá­ze­jíc z toho směru a po odpo­vě­di na mou otáz­ku, jaký je tam sníh, neby­lo co řešit:

Supa Puiva!

Vzá­pě­tí se přihna­la tlupa čtyř bab ve věku čty­ři­cet až osm­de­sát a zača­li na kaž­dé­ho vese­le pokři­ko­vat a také mezi sebou se čas­to­va­li nej­růz­něj­ší­mi hláš­ka­mi. Ze sluš­nos­ti jsme s Mate­sem při­ta­ká­va­li a pro­puka­li v hurón­ských smích, nicmé­ně jejich straš­né­mu dia­lek­tu jsme nero­zu­mě­li ani slovo. Tati, vždyť oni kvá­ka­jí jako žáby!

Jak načechraná peřina
Jak načechra­ná peřina

Nás ale čeka­lo neru­še­né pojež­dě­níč­ko smě­rem na seve­ro­vý­chod. Ponej­prv jsme to flák­li mě již zná­mým sva­hem z loň­ska, od kříž­ku střemhlav dolů do sedla u vel­ké­ho stat­ku. Pak jsme se chvil­ku pro­plé­ta­li mezi hro­ma­da­mi vyhr­nu­té­ho sněhu od pluhu pod sil­nič­kou, až nás čeka­ly širé pláně netknu­té­ho pra­ša­nu až do Ertlu. Jeden sad, druhý sad, pře­kro­čit sil­nič­ku, prů­jezd vět­ro­la­mem, další pláň a porád to jde dolů…

Mates nad Ertlem cestou zpátky
Mates nad Ert­lem ces­tou zpátky

Svět­lo je dneska zvlášt­ně roz­ptý­le­né, dělá to jemný opar v údo­lích, tako­vá zvlášt­ní prů­hled­ná inver­ze. Na fot­kách se to zachy­cu­je blbě. Slu­níč­ko zin­ten­ziv­ňu­je svoje záře­ní a začí­ná se citel­ně otep­lo­vat. Teplo spolu s chu­dou a rych­lou sní­da­ní una­vu­je Mate­so­vo spod­ní kon­če­ti­ny. „Pojď, naho­ře u kříže dáme gáb­lík”. O půl hodi­ny poz­dě­ji: „Anebo hele, tady po tom mír­ném hřbe­tu jsem ještě nejel, pro­zkou­má­me kam to vede, ne?”.

Místo svačiny průzkum
Místo svačiny průzkum
Místo sva­či­ny průzkum

Sníh se začí­ná kapá­nek zhut­ňo­vat, ale i tak to na stří­da­jí­cím se sklo­nu hřbe­tu jede parád­ně zase až k lesu. „Tak teď dáme sva­či­nu, že jo? „Hele, tady dole to není tak roman­tic­ký, já bych vyšel k tomu kříž­ku s lavič­kou, který jsme ces­tou minu­li, tam to bude parád­ní. Tak pásej, nepro­pa­dej tru­do­my­sl­nos­ti a medituj:”

Proto vám říkám: Neměj­te sta­rost o svůj život ani o své tělo – co bude­te jíst a pít a co si oble­če­te. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení?

– Matouš 6:25

Trudomyslnosti nepropadám
Tru­do­my­sl­nos­ti nepropadám

Když napo­sle­dy u kap­lič­ky na vrcho­lu sun­da­vá­me pásy, jižní svah je už hodně natá­tý. Slun­ce se sklá­ní k obzo­ru a s kle­sa­jí­cí tep­lo­tou se dělá krus­tič­ka. Nám to ale neva­dí, poje­de­me seve­ro­zá­pad­ní svah, který jsem pře­devčí­rem obje­vil a kam slun­ce takřka celý den neza­sví­tí. A tak vedle Ájiny a mojí staré stopy při­dá­vá­me další dvě, jiné tu nejsou. Skol!

Olivovník?
Oli­vov­ník?
Roman
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

Další texty autora:

Nové články

Články z okolí

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno