Úterý, 17. května 2022
20 C
Viehberg

Kde se nacházíte:

|

Vycházka na Freithofberg

Roman­tic­ká vycház­ka ve dvou je věcí, která obla­žu­je srdce i mysl a lze-li ji usku­teč­nit na prkén­kách v jis­kři­vém zim­ním dopo­led­ni, také tělo si při­jde na své. Proto ráno se slovy „Až se vrá­tí­te ze školy, při­lož­te do kamen a jděte brus­lit na ryb­ník”, vypro­vo­dí­me své rato­les­ti a bez­sta­rost­ně uhá­ní­me do hor­nora­kous­ké­ho kopcolandu. Že dneš­ní den […]

Roman­tic­ká vycház­ka ve dvou je věcí, která obla­žu­je srdce i mysl a lze-li ji usku­teč­nit na prkén­kách v jis­kři­vém zim­ním dopo­led­ni, také tělo si při­jde na své. Proto ráno se slovy „Až se vrá­tí­te ze školy, při­lož­te do kamen a jděte brus­lit na ryb­ník”, vypro­vo­dí­me své rato­les­ti a bez­sta­rost­ně uhá­ní­me do hor­nora­kous­ké­ho kopcolandu.

Minus šestnáct na startu

Že dneš­ní den nebu­de o dob­ro­druž­ství nouze se uka­zu­je ihned při par­ko­vá­ní, kdy se sna­žím auto nacpat co nej­blí­že k zasně­že­né­mu pří­ko­pu na okra­ji sil­ni­ce. V momen­tě, kdy Ája coby spo­lu­jez­dec ote­vře dveře a pro­pad­ne se po pás do poto­ka, dávám jí koneč­ně za prav­du, že sto­jí­me na zasně­že­ném mostku.

Dnes to bude spíš o túris­ti­ce než o sjez­do­vá­ní. Vyrá­ží­me od zápa­du, kde se až k vrcho­lu táh­nou pozvol­něj­ší svahy a hřbe­ty. Oka­mži­tě sle­du­je­me výstu­po­vou stopu, které ale končí hned na prv­ním hangu – asi děcka si jen vyšláp­la kou­sek na odpo­led­ní sjezdy. Dál už musí­me razit sami.

Svačinový balvan

Slu­níč­ko se činí a tak cesta, ačko­liv je dlou­há a díky nepří­tom­nos­ti stopy nároč­něj­ší, ubíhá vcel­ku pří­jem­ně. Zhru­ba za dvě hodi­ny se pro­ple­te­me kolem zasně­že­né­ho vyhlíd­ko­vé­ho bal­va­nu, pro­jde­me kolem chaty na vrcho­lo­vém teme­ni a sto­jí­me u kříže. Z druhé stra­ny právě při­chá­zí lyžník. Vyu­ží­vá­me jeho pří­tom­nos­ti ke zlep­še­ní se v němec­ké kon­ver­za­ci. Dozví­dá­me se odkud je, kudy sem dora­zil, na jakých kop­cích v blíz­kém či vzdá­le­ném okolí se dá dobře pojez­dit. Když při­jde na Hir­schberg, chlubí­me se, že jsme tam minu­le řádi­li a že se nám to líbi­lo. Uka­zu­je na velký sta­tek kou­sek pod vrcho­lem. Prý je to nej­vý­še polo­že­ný sta­tek Dol­ní­ho Rakous­ka. Ani mi nedo­šlo, že v pod­sta­tě pod naši­ma noha­ma pro­bí­há hra­ni­ce spol­ko­vých zemí Dol­ní­ho a Hor­ní­ho Rakous­ka. Vždyc­ky jsem to bral, že sem jez­dí­me do Hor­ních Rakous.

Jiná zají­ma­vá infor­ma­ce: „stud­na” s altán­kem a vyhlíd­kou na teme­ni Hir­schber­gu není stud­nou v pra­vém slova smys­lu, ale mas­ko­va­ným skla­dem lah­vo­va­né­ho domá­cí­ho moštu! Kdy­bychom byli býva­li zved­li víko, mohli jsme okoš­to­vat nej­lep­ší výrob­ky, které sem míst­ní far­má­ři uklá­da­jí k ochut­náv­ce. Jedna lah­vin­ka za jedno euro.

Moje Nastěnka

Mezi­tím dorá­ží další lyžník. Pozdra­ví a praví: „Maxi­mál­ně deset minut a je po slun­ci”. Oblo­ha se s při­chá­ze­jí­cí tep­lou fron­tou od zápa­du rych­le zata­hu­je. Výrazná tep­lot­ní inver­ze skon­čí. Podle obou míst­ních hochů bylo v údo­lích (400 m.n.m.) kolem minus pat­nác­ti stup­ňů, zatím­co tady naho­ře (950 m.n.m.) je kolem minus sedmi. A jak praví, tak se stane, roz­lou­čí se a oba zmizí do údolí. Váhá­me, zda pro­zkou­mat ku sjez­du vhod­né sever­ní svahy, ale nako­nec, povzbu­ze­ní hláš­kou „je to jen lehce namrz­lé na povrchu takže k jízdě bra­tel­né”, jede­me. A dobře jsme udě­la­li. Pla­ve­me si v pře­mrz­lém sněhu o dob­rých tři sta výš­ko­vých metrů níž, pře­váž­nou část ještě v netknu­tém terénu.

Severní svahy na Freithofberg

Když se vra­cí­me zpát­ky na vrchol, u kříže stojí ten samý maník a culí se. Je tu tolik pro­sto­ru, že jsme se v zápa­lu louč­ka­ře­ní zřej­mě pře­hléd­li. Během před­sjez­do­vých pro­cedur maník neu­stá­le zírá na naše náči­ní. Až mu to nedá a osmě­lí se: „To je pěkně starý vázá­ní, to jsem hodně dlou­ho nevi­děl”. Nahráv­ka na smeč: „To je tele­mar­ko­vé vázá­ní, die moder­ne Bin­dung, vidíš tady jsou Pat­ro­nen s péra­ma, mit Feder, rozu­míš? Na sjezd zacvak­neš do svojí Schuh, pěkně to drží do stra­ny, a jedeš v pokle­ku, tele­mark fahren, ja? No a do kopce, für Aufs­tieg, jdeš bez pat­ron, jen to tady umschal­ten, bota jen na pinech vep­ře­du, nur Spi­t­zen in Fußspi­t­ze. Stou­pa­cí hrazdu, Steig-Reck můžeš dát. A skluz­ni­ce podí­vej, má šupi­ny, spe­ci­ál­ní Schup­pen, to neznáš co? V mír­ným teré­nu keine Tou­ren­felle, pros­tě se sklouzneš bez pásů, letíš jak Vogel. Jsou ze sjez­do­vých lyží najed­nou běžky…”.

Ach so, wie uni­ver­sal und phä­no­me­nal. Mě to jen při­po­mí­na­lo sjez­do­vé vázá­ní, se kte­rým sem se jako kluk učil lyžovat…

V rozptýleném světle

V roz­ptý­le­ném svět­le poma­lu míří­me ve vlast­ní stopě k místu star­tu. Tu a tam se nechá­me zlá­kat krát­kou louč­kou, abychom udě­la­li něko­lik oblou­ků a po vrs­tev­ni­ci se znovu vrá­ti­li na hře­ben. Amíci tomu říka­jí jojo­ing. V polo­vi­ně cesty u vel­ké­ho stat­ku potká­vá­me tak osm­de­sá­ti­le­tou sta­řen­ku, která si v šátku a s cho­dít­kem vyra­zi­la před barák pro­hřát svoje kosti. Když pro­mlu­ví svojí před­vá­leč­nou něm­či­nou se sil­ným dia­lek­tem, nechá­vám si to dva­krát zopa­ko­vat. Mja nuš­tift je jedi­né sou­slo­ví, které mi něco vzdá­le­ně při­po­mí­ná. Ris­ku­ji a odpo­vím „Ano, jede­me do Maria Neu­stift”. Babča se usmě­je a poky­ne nám k posled­ním, ale zato nej­hez­čím oblou­kům na spod­ních plá­ních mezi sady.

Rozhled až k Totes Gebirge

Kdy­bys­te se ptali, zda mezi­tím doma pro­běh­lo vše podle pří­ka­zu a plánu, tak hádej­te. Ne, nebu­du vás napí­nat. V čase naše­ho návra­tu kolem půl šesté večer­ní, byla kamna bez­na­děj­ně vyhas­lá a rato­les­ti se tepr­ve tete­li­li smě­rem k ryb­ní­ku. Zpo­zor­ně­li jsme, když situ­a­ci Mates oko­ře­nil hláš­kou, že Stan­da je una­ve­ný, spí a proto brus­lit nejde. Další znám­kou toho, že něco není úplně v pořád­ku, byla nakys­lá vůně v kou­pel­ně, snad po alko­ho­lu či pálen­ce. V momen­tě, kdy Ája doběh­la do pod­kro­ví ke Stan­do­vi, ten spadl z poste­le a poblil kolem sebe všech­no živé i neži­vé. Prázd­ná pla­ca­ti­ce ve spižír­ně a Mate­so­vo dozná­ní „pili jsme sli­vo­vi­ci, já měl jen dva paná­ky, ale kolik Stan­da, nevím” spolu s úda­jem 0,97‰ po té, co Stan­da na deva­te­nác­tý pokus úspěš­ně nadý­chal do alko­hol tes­te­ru, mlu­vi­li za sebe. A to jsme se chvásta­li při pokecu s domo­rod­ci: „Děti musí být ve škole ale rodi­če mají pohodu!”.

Roman
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

Další texty autora:

Nové články

Články z okolí

  1. Tak s těmi dětmi je ale legra­ce! A to s těmi lyže­mi budu potře­bo­vat uká­zat, pro­to­že ústně ani písem­ně to nechá­pu, jak máte běžky a pak se z nich najed­nou sta­nou sjez­dov­ky tele­mar­kov­ky? Už se těším na další report!

  2. Nazdar, je to počte­níč­ko, ale roman­tic­ká vycház­ka ve dvou? Vidím Áju a zase Áju. A kde jsom ja. Ve vnitř. A tak to je správ­né. Tak to má byť.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno