Výšlap za sněhem

Hodně dlou­hou dobu se chys­tám pod­nik­nout túru na horu Stum­p­f­mauer. Vlast­ně ani ne tak na samot­ný vrchol, jako spíš k tro­jme­zí Štýr­ska, Hor­ní­ho a Dol­ní­ho Rakous­ka, které se nachá­zí v hře­be­ni blíz­ko vrcho­lu na kótě sedm­nác­ti set metrů. Odtud se údaj­ně nabí­ze­jí sjezdy po roz­leh­lých a rela­tiv­ně mír­ných lou­kách hned do tří svě­to­vých stran. Co víc si může srdce louč­ka­ře přát, že?

Sně­ho­vé pod­mín­ky nejsou úplně ide­ál­ní, ale něco čer­stvé­ho nasně­ži­lo, tak snad to půjde. Při­nej­hor­ším jsme ochot­ni pár metrů za sně­hem vyšláp­nout s lyže­mi na zádech. Situ­a­ce na nástu­pu nás ale úplně zasko­či­la. Ve směru naší výstu­po­vé trasy neby­lo širo­ko vyso­ko po sněhu ani památ­ky. Bylo jasné, že jsme se dob­ro­vol­ně roz­hod­li dát si do těla.

V tichos­ti se krá­mu­je­me do výstro­je a potup­ně při­pev­ňu­je­me lyže na bato­hy. Neod­va­žu­ji se jak­ko­liv pře­ru­šo­vat medi­ta­tiv­ní atmo­sfé­ru pozd­ně pro­sin­co­vé­ho rána. Meto­dik je ve vyni­ka­jí­cím roz­po­lo­že­ní, zřej­mě pře­kva­pen, jak skvě­lou desti­na­ci jsem na dnešek vybral. Nako­nec, poně­kud neo­chot­ně, dává před odcho­dem krát­ké interview.

Než může­me koneč­ně obout lyže na nohy, uběh­ne moře času a vystou­pá­me pět set výš­ko­vých metrů. Zprvu to na lesní cestě vypa­dá opti­mis­tic­ky, ale běda jakmi­le se pře­houp­ne­me do jižně ote­vře­né­ho údolí. Po úzkém štrá­fu sněhu s krát­kým sun­dá­ním lyží v prud­kém kame­ni­tém úbočí se posu­nu­je­me výš. Slun­ce se snaží ze všech sil pro­mě­nit posled­ní zbyt­ky sněhu v mokrou břeč­ku. Oddych­ne­me si až v dal­ším les­ním úseku, kde je díky pro­té­ka­jí­cí­mu poto­ku chlad­ně­ji a kde se ve stínu pře­kva­pi­vě drží sypký prašan!

A po výle­zu z lesa zůstá­vá­me štajf. Pas­t­vi­ny Hin­ter­alm jsou zali­té slun­cem a plné sněhu. Na lavič­ce pod soli­tér­ním mod­ří­nem dopl­ňu­je­me ener­gii a meto­dik se nechá­vá sly­šet, že pro zpá­teč­ní cestu tady má při­chys­ta­né malé pře­kva­pe­ní. Tajnůstkář.

Pře­hopsá­me jednu a dru­hou pláň a nako­nec se nechá­me nalá­kat výraz­něj­ším sed­lem ve vrcho­lo­vém hře­be­ni. Sice je to na dru­hou stra­nu, než potře­bu­je­me jít, ale pro­dí­rat se smrky porostlou ská­lou se nám nechce. Naše roz­hod­nu­tí se uka­zu­je jako chyb­né, pro­to­že k cíli na tro­jme­zí nás čeká ještě kus po hře­be­ni, na kte­rém chybí dosta­tek sněhu, aby byla při­kry­ta pro pohyb na lyžích nepří­jem­ná kleč. Meto­dik se snaží před­vést ukáz­ko­vou otoč­ku o 180 stup­ňů, ale musí dávat bed­li­vý pozor, aby jed­nak nespa­dl z úzké­ho hře­bín­ku do údolí, nebo ho nevy­mrš­ti­la větev kleče dych­ti­vě čeka­jí­cí pod tají­cím sně­hem na uvolnění.

Čas ubíhá rych­le a den je touto dobou ještě krát­ký. Máme před sebou kus cesty pěšky ve spod­ní tře­ti­ně túry, tak už radě­ji dál nepo­kra­ču­je­me, uží­vá­me si výhle­dy a debužírujeme.

Vrcho­lek u tro­jme­zí někdo vtip­ně nazval Tanz­bo­den – česky „taneč­ní par­ket”. Při pohle­du na táhlé uza­vře­né údolí smě­řu­jí­cí na jiho­zá­pad k sala­ším Eßlin­galm nám to při­jde při­lé­ha­vé. Údolí přímo vyzý­vá k tele­mar­ko­vé­mu taneč­ní­mu kroku. Je to výzva, kte­rou nechá­vá­me kama­rá­dům kruš­no­hor­cům Ondro­vi a Kra­li­ko­vi z Teleskip­py jako moti­va­ci, aby už s námi koneč­ně jed­nou vyra­zi­li za louč­ka­mi do před­hůří Alp. Tak hoši, je to na vás! My se vydá­me stej­nou ces­tou do údolí a dneš­ní den bere­me jako reko­gno­s­kač­ní výlet do oblasti.

Pokud jde o kva­li­tu sněhu, všech­no bylo k mání: od pra­ša­nu, přes více či méně nesou­cí krus­tu, zmrz­lý sníh, firn až k brz­dí­cí břeč­ce. A cel­kem nevy­zpy­ta­tel­ně se to stří­da­lo s kaž­dým met­rem. Suma sumá­rum ale vcel­ku radost­ná jízda.

Když skon­či­li sjez­do­vé rado­ván­ky a nám už zbý­va­la jen cesta po svých, při­šel čas na slí­be­né pře­kva­pe­ní. Meto­dik se vytasil s čajo­vým ser­vi­sem a naser­ví­ro­val něko­lik výlu­hů zele­né­ho smr­ťá­ku, výbě­ro­vé­ho čaje nevím už odkud. Tako­vé občer­stvo­va­cí inter­mez­zo jako stří­že­né z video repor­tů japon­ské­ho louč­ka­ře Telehi­ra plných vysmá­tých šik­mo­o­kých obli­čejů vydá­va­jí­cích podiv­né hrdel­ní zvuky.