Bezva lyžařský den

Od začát­ku dneš­ní­ho výle­tu je jasné, že louč­kařšký guide Máňa je ve svém živlu. Pípá­ky, lopa­ty a podob­né haram­pá­dí zůstá­va­jí doma a s při­bli­žu­jí­cím se cílem naše­ho dneš­ní­ho tele­vý­pa­du do pahor­ka­ti­ny nad Steye­rem, kou­zel­ným kopeč­kem Brie­fberg (837 m.n.m.), je cítit jeho míst­ní zna­lost. Žádné váhá­ní a hle­dá­ní, ale jistý dojezd na pidi­par­k­platz hned vedle sil­nič­ky v údolí Kleinra­mingtal. Krát­ký kon­takt s míst­ním oby­va­tel­stvem a tep­lo­ta ‑17 °C nás pří­jem­ně pohá­ní k hře­ji­vé­mu výstu­pu. Už během něj je jasné, že dnes zaži­je­me den pra­ša­no­vých super­sjez­dí­ků. V plánu jsou opa­ko­va­né výpa­dy z vrcho­lu do všech svě­to­vých stran s pře­vý­še­ním mezi 200 a 300 metry.

A je to tady Süda­b­fa­hrt! Lajna proti stou­pa­jí­cí­mu slun­ci s kuli­sou alp­ských vrcho­lů dosud nepo­cho­pi­tel­ně nedo­tče­ným jis­kři­vým pra­chem. Juchá­me jak malí kluci, vše co jsme si od dneška sli­bo­va­li se vrcho­va­tě plní.

A zpět k vrcho­lo­vé kap­lič­ce. Napo­dru­hé se vydá­vá­me zprvu pozvol­ným seve­ro­vý­cho­ním hře­be­nem k výhlíd­ko­vé­mu bodu s kří­žem a pak už hurá do sever­ní­ho svahu – Nor­da­b­fa­hrt I.

Jestli­že na jih bylo sněhu dost, tady je ho o dal­ších 15 – 20cm navíc. I přes­to je třeba mít se na pozo­ru, přece jen napa­da­lo bez zákla­du a pro­šláp­nout při pře­jíž­dě­ní mezí na holou zem není až tak pře­kva­pu­jí­cí. Výstup sever­ním úbo­čím nad used­los­tí Hin­ter­lei­ten a vzhů­ru do Nor­da­b­fa­hrt II – sjezd sva­hem do kte­ré­ho v tuto roční dobu slun­ko neza­ví­tá. Kuli­sou je nám krom maleb­né sce­né­rie Kleinra­mingta­lu i pohled do hvoz­dů čes­kora­kous­ké­ho pohra­ni­čí na horizontu.

Pohled za sebe na právě nakres­le­nou stopu sjez­du nás svou lad­nos­tí dnes opa­ko­va­ně vybí­zí k sebe­u­spo­ko­ji­vé­mu „Ty vole my se to snad voprav­du nau­čí­me.“ Pokra­ču­je­me do pro­tisva­hu a pod dojmy zážit­ků kuje­me plány budou­cí louč­kař­ské Haute Route. Sku­teč­ně k tomu kra­ji­na vybí­zí. V pod­sta­tě by sta­či­lo zvo­lit hrubý směr a pak se nechat uná­šet impro­vi­za­cí sjez­dů a výstu­pů a k veče­ru někde zaťu­kat na vrata s prosbou o nocleh. Pros­tě tako­vá louč­kař­ská pouť. Teme­no beze­jmen­né­ho návr­ší s indus­ti­ál­ně maleb­ným tafem na beto­no­vém slou­pu je star­tem pro Tra­fo­a­b­fa­hrt I stále sever­ním smě­rem. Obra­zo­vě neza­chy­ce­ná lajna mír­ným sva­hem je snad nej­hez­čí z celé­ho dne. Lyže si bez­sta­rost­ně klou­žou v pra­ša­no­vých zápla­vách – louč­ka­řo­va nir­vá­na – Honza s Ond­rou by uču­rá­va­li bla­hem (kama­rá­di, sorry!).

Zpět na návr­ší a Tra­fo­a­b­fa­hrt II již­ním smě­rem. Už je cítit, že se slu­níč­ko činí tak hybaj již pro­šla­pa­nou výstu­po­v­kou na „mateř­ský“ Brie­fberg. Posled­ní pohled z vrcho­lu a je tu Westa­b­fa­hrt až k autu. Sice nejsme tak znalí a jistí v trase sjez­du mezi a přes ohrad­ní­ky, jako míst­ňá­ci na jejichž stopu v půli cesty nará­ží­me, ale roz­hod­ně ta naše není nikterak zahanbující.

Čas už pokro­čil a neby­lo by od věci podě­ko­vat za super den a jechat domů k rodi­nám, ale ladná křiv­ka sjez­do­vých oblou­ků vykres­le­ná na pro­ti­lehlém návr­ší pod Glasnerhüt­te, která pou­ta­la naše pohle­dy z vrcho­lu Brie­fber­gu, nás nene­chá odjet. Rych­lý výstup je odmě­něn nejen pozná­ním, že šlo o stopu snow­bo­ar­dis­ty, ale i nád­her­ným Bonusa­b­fa­hr­tem. I kdyby měl den pade­sát hodin, dneš­ní tisí­cov­ka nastou­pa­ných a sje­tých metrů je cítit, nový haxny nám holt k sedmačty­ři­cá­ti­nám nikdo nena­dě­lí. Tagže díkes a snad to letos neby­lo naposled.

P.S. Že z tak bez­sta­rost­ně a nená­sil­ně nato­če­né­ho mate­ri­á­lu s vyu­ži­tím vypůj­če­né­ho GoPročka Máňa vytvo­ří tak půso­bi­vých 13minut ze kte­rých to vše­cho „leze“ bez zby­teč­ných komen­tá­řů sem fakt nečekal.

Skol!
Vláďa