Drei Almen Runde

Drei Almen Runde, volně přeloženo Túra přes tři loučky, takový název jsem si dovolil dát dnešnímu výletu do oblíbeného pohoří Osterhorngruppe. Ty tři loučky se jmenují Mehlsackalm, Illinbergeralm a Stubneralm a putování po nich dotváří kulisa čtrnáctistovek Gartenberg, Pillsteinhöhe a Illingerberg.

Dlouho předlouho jsme se těšili na pořádný sníh na severní straně Alp – od přelomu listopadu a prosince loňského roku nesněžilo a prakticky se nedalo v předhůří lyžovat. Sněhová nadílka snášející se od čtvrtka do včerejška konečně vytvořila na horách příznivé podmínky a to jsme nemohli s Vláďou otálet. Sice nám trošku dělala vrásky lavinová předpověď na trojce, protože půl metru prašanu napadalo na tvrdou umrzlou vrstvu starého sněhu, nicméně včera večer dali hoši z Lawinendiest Salzburgerland žlutou (myšleno dvojku) a tak už nic nebránilo cestě.

Vláďa u Kühleitenhütte lukuje Schafberg v dálce.
Vláďa u Kühleitenhütte lukuje Schafberg v dálce.

Jako správní rakušáci přijíždíme na parkoviště v Tiefbrunnau o půl deváté a vřele se zdravíme s ostatními lyžaři. Zaráží nás věkový průměr, který jasně kazíme a to směrem dolů! Podmínky se zdají být ideální, minus třináct, nad námi plech a kolem dokola jiskřivá bílá duchna. První stoupák po louce k lesní cestě je docela strmý a za několik minut lituji, že jsem si nalepil krátké pásy. V otočkách my podjíždějí lyže a táhnu to rukama. Maňásek je ale tvor líný, tak ono se to poddá, vždyť na lesní cestě nebude takový sklon. Za tři čtvrtě hodinky jsme o tři sta metrů výš na pastvině Mehlsackalm. Jdeme stále ve stínu, první paprsky slunce osvětlují protisvah nad pastvinou.

Moje maličkost nad Mehlsackalm
Moje maličkost nad Mehlsackalm

Nad sedlem v závěru údolí před strmým stoupáním na spojovací hřeben Gartenberg – Pillsteinhöhe se rozhoduji vyměnit krátké pásy za dlouhé. Při této činnosti potkáváme první partičky. Jedna dvojice startuje pípáky a zřejmě soudě podle naší cizí řeči a mých šusťáků mají starost o naše vybavení ve smyslu, že je také potřeba sjet strmějšími svahy dolů. Nebojte teta, dolů jedeme telemarkem. Rozhovor s další dvojkou postarších gentlemanů oděných do téměř dobového oblečení je už zajímavější. Ti dva to tu dobře znají, protože přesně věděli, na kterém místě z pod sněhu mají vyhrabat dřevěnou lavičku, na které teď do sebe ládují špek a zalévají ho šnapsem z půllitrové láhve. Příjemná konverzace o tom, kdo odkud je, kolik má dětí, čím se živí a proč sem leze je zakončena pochvalou mojí znalostí němčiny a zdejšího místopisu. Po pravdě řečeno, místo pochvaly bych si raději přihnul toho šnapsu.

Stopa na hřeben mizí v záři sluníčka.
Stopa na hřeben mizí v záři sluníčka.

Stopa na hřeben mizí v záři sluníčka, které nám svítí přímo do ciferníku. Pár minut mžouráme očima až se před námi otevře panoráma celého pohoří Osterhorngruppe s hřebenem Vysokých Taur v dálce. Na severu za lesnatou siluetou Zwölferhornu hezky kontrastuje vysněžený Schafberg, náš vysněný cíl pro závěr letošní sezóny. Scheiße Wetter!

Scheiße Wetter!
Scheiße Wetter!

Kontrolou mezičasu zjistíme, že jsme se nijak neplahočili a 600 m převýšení jsme zvládli za dvě hodinky, nepočítám-li pauzu na přepásání. Na hřebeni je sněhu tak akorát, aby se schovaly pařezy a velké kameny, které jsou tu v létě rozesety na travnatém hřbetu. Chtělo by to alespoň půl metřík připadat. Rozcestník v sedle ukazuje na lesní cestu k Illinbergeralm, která není prošlápnutá. Pokračujeme po hřebeni kolem chajdy, na jejíž verandě jsem v létě s dětmi bivakoval a stoupáme poslední metry ke kovovému (netradičně) kříži na vrcholku Pillsteinhöhe.

Tady jsme už v civilizaci, protože vrcholek obkružuje udržovaná zimní stezka pro pěší, která sem přichází od konečné kabinky na Zwölferhorn. Dnes je všední den, takže žádný útok masy výletníků nehrozí. Z pauzy na svačinku nás vyrušuje jen postarší skialpinistický pár, který se u kříže ani neohřeje a mizí po cestě pryč. Okružní trasa s výstupem po Mehlsackalm nebo Stubneralm s přechodem Zwölferhornu a sjezdem vedle sjezdovek je zdejší nejpopulárnější trasa. My ale máme namířeno na další loučku: Illinbergeralm.

Dobytí Pillsteinu Karlem Čechem Němcem
Dobytí Pillsteinu Karlem Čechem Němcem
Jezero Wolfgangsee s kulisou Höllengebirge, Totes Gebirge a Osterhorngruppe
Jezero Wolfgangsee s kulisou Höllengebirge, Totes Gebirge a Osterhorngruppe

Nejprve krátce sjedeme na vyrolbovanou cestu a strmým řídkým lesíkem zamíříme několik metrů na hranu údolí Stubneralm. I s pásy na lyžích jdou v prašanu teleoblouky, bez nich to asi pojede z ostra. Prohlížíme si svah, kudy se budeme vracet k autu. Tři příkré hangy nějak zvládneme, nebudeme se přece vracet stejnou cestou. Máme ještě jednu loučku na nácvik. Sjíždíme k rozcestníku (ahoj chatko podruhé) a prošlapujeme stopu do sedla pod horou Illingerberg. Je to jižní strana otevřená sluníčku a sníh mění parametry z prašanu na konzistenci řídké betonové stěrky. Nejprve jsme chtěli dát mírnější louku Pillsteinalm, ale na ní to moc nepojede. Láká nás panenský svah na severu, zatím popsaný jen několika málo předjezdci. Do sedla přichází dvojka na sněžnicích a z údolí stoupá další na lyžích. Teď jim ukážeme co je to cross country downhill.

Vláďa nasazuje první široké oblouky a zjevně si to užívá. Tribuny šílí za pokřiku go, go, go! a jak to tak bývá, vzápětí přichází první ukázková mrcha přes řidítka s batohem následujícím tělo. Nicméně stylem jsme sklidili ovace. V těžším sněhu nebylo jednoduché oblouky držet, ale pocity z jízdy takřka panenským svahem jsou slovy nevyjádřitelné. Navzdory třem mrchám nirvána!

Roman v akci
Roman v akci
Ty vlevo jsou naše
Ty vlevo jsou naše

Naneštěstí je každý metr sjezdu vykoupen nutností výstupu. Vyrážíme na poslední dnešní pochod (ahoj chatko potřetí). V sedle doplňujeme tekutiny, pásy jdou definitivně do batohu. Rozjíždíme se prvními muldami kolem jezírka, terén je zatím příjemně svažitý, ale brzy se to rozjíždí. Děláme co umíme a že toho zatím neumíme, prudké hangy poněkud potupně křižujeme traverzo-oblouky. Ve spodní třetině se svah zmírní a opět je tu ten slastný pocit z plavání na sněhu. Ignorujeme lesní cestu, kterou máme následovat a pokračujeme co to dá údolím až na hranici lesa. Řídkým vzrostlým lesem potom traverzujeme po kolena ve sněhu zpět na cestu. To je pravé backcountry. Vláďa si pochvaluje, že na dnešní túře bylo všechno – vrcholy, hřebínky, loučky i les. A má pravdu. Jízda po cestě uběhne rychle a kolem druhé hodiny jsme na parkovišti, kde se k výstupu chystá odpolední směna.

Závěr túry pod Stubneralm
Závěr túry pod Stubneralm

 

1 komentář u “Drei Almen Runde

Napsat komentář