Středa, 7. prosince 2022
2 C
Viehberg

Kde se nacházíte:

|

Frischling na Rosenkogelu

Zača­lo to nabíd­kou kva­lit­ní­ho – ne ne, neby­lo to jako z „Pelíš­ků” – nabíd­kou kva­lit­ní­ho louč­kař­ské­ho výle­tu do hlou­by rakous­ké pří­ro­dy. Neod­mí­tl jsem, ono se to ani na první výlet tako­vé­ho druhu neho­dí. A navíc, jako Frischlin­go­vi, se pod tako­vou před­sta­vou honí v hlavě různé kom­bi­na­ce zážitků. Vedou­cí výle­tu (Roman) se na mě řádně při­pra­vil, vlast­ně […]

Zača­lo to nabíd­kou kva­lit­ní­ho – ne ne, neby­lo to jako z „Pelíš­ků” – nabíd­kou kva­lit­ní­ho louč­kař­ské­ho výle­tu do hlou­by rakous­ké pří­ro­dy. Neod­mí­tl jsem, ono se to ani na první výlet tako­vé­ho druhu neho­dí. A navíc, jako Frischlin­go­vi, se pod tako­vou před­sta­vou honí v hlavě různé kom­bi­na­ce zážitků.

Vedou­cí výle­tu (Roman) se na mě řádně při­pra­vil, vlast­ně ta pří­pra­va pro­bí­ha­la nená­sil­ně něko­lik týdnů, možná i měsí­ců. Řek­ně­me, že zača­la v loň­ském roce, kdy jsem se stal radost­ným odbě­ra­te­lem webo­vých pří­spěv­ků Telezjetele.

Nemůžu se rozchodit
Nemůžu se rozchodit

Ze zví­da­vos­ti a samo­zřej­mě i komu­ni­ka­tiv­ní sluš­nos­ti jsem se ptal na vše co s tele­mar­kem a vše­o­bec­ně ločka­ři­nou sou­vi­sí a hltal jsem infor­ma­ce tak, abych je mohl efek­tiv­ně v daný víkend bleskurych­le pou­žít. Ale znáte ze škol­ních let tu pouč­ku všech stu­den­tů. Při­jde li na věc, tak v hlavě nasko­čí „Vím že nic nevím”.

Už tam budeme?
Už tam budeme?

Svou výzbroj a výstroj ještě nevlast­ním, ohma­tá­vám si potřeb­né veli­kos­ti a znač­ky a hlav­ně ve vzdu­chu visí roz­hod­nu­tí pro styl. Poznám­ka redak­ce: Že se nesty­díš takto veřejně!

Ještě k tomu začne sněžit..
Ještě k tomu začne sněžit..

Mimo­cho­dem první věc, kte­rou jsem dostal, byl lavi­no­vý batoh s pípá­kem. A doma roz­ra­dost­něn obdr­že­nou výba­vou jsem ženě sdě­lil k čemu to vlast­ně slou­ží. To byla první chyba začí­na­jí­cí­ho ski­al­pi­nis­ty. Takže v ten oka­mžik jsem byl nezod­po­věd­ný man­žel a otec, který si nevá­ží živo­ta a chce z dítě­te udě­lat sirot­ka a z ženy vdovu. Vcel­ku pocho­pi­tel­ná reak­ce, ono si vlast­ně pod tím bato­hem a pípá­kém ani nic jiné­ho před­sta­vit nelze.

Konečně dolů!
Koneč­ně dolů!

Nastal odjezd do raj­chu: nedě­le v 6:00 hod, nestí­hám, voda na čaj se vaří nějak moc dlou­ho. Sku­teč­ný odjezd 6:10. Jinak ale dálka, skoro 3 hodi­ny na cestě s jed­nou nut­nou zastávkou.

Vra­tí­ku, blíž nebyl sníh nebo lavi­nov­ka za 4 – to bys chtěl hned napo­pr­vé zkou­šet lavi­no­vé nádobíčko?

Pro­to­že neří­dím, tak cesta rych­le ubíhá a tep­lo­ta s blí­ží­cím se cílem neú­pros­ně klesá, je ‑10, ale s pří­jem­nou vlh­kos­tí, takže poci­to­vě sná­ším dobře.

To jsou panorámata
To jsou panorámata

Pří­jezd k cíli vypa­dal troš­ku jako když při­jíž­dí­te na par­ko­viš­tě burzy ptac­tva. Nějak pře­pl­ně­no, říkám. Roman na to, že se není čemu divit, je nedě­le, pěkné poča­sí a obli­ba ski­al­pu je v Rakous­ku asi jako u nás půl­li­tr dobře nato­če­né Plzně. Hory jsou naštěs­tí velké a turis­ti se velmi rych­le roz­prch­nou po tra­sách vzhů­ru do hor. Ono je to tak i troš­ku dáno mým zají­ma­vým stro­je­ním se do všeho co k túře patří. Po chvil­ce za mnou při­jde Roman a říká: „No já bych už rád i vyšel”. A oprav­du jsme skoro hned vyšli!

Do lesíčka na čekanou
Do lesíč­ka na čekanou

Záži­tek pro mě jakož­to Frischlin­ga byl od počát­ku hlu­bo­ký, vní­mal jsem každý sval, kaž­dou špat­ně uta­že­nou přes­ku, blem­bák který se na bato­hu pohu­po­val sem a tam byl oprav­du úžas­ný! Na všech­no jsem ale zapo­mněl s prv­ním sklu­zem do lesa. Pří­ro­da je mocná čaro­děj­ka. Léčí mysl a dobí­jí baterky.

Krát­ký roz­ho­vor při zastáv­ce na rych­lé občer­stve­ní: Tak jdem, mě už je zima. Jak jsi na tom Ty? Teče mi po zádech pot do prde­le. A máš něco suché­ho na pře­vle­če­ní na vrcho­lu? Jo, péřovku.

Pros­tě ze všeho kolem jsem měl hře­ji­vý pocit, dokon­ce i z toho cicůr­ku potu, který mě sté­kal po zádech mezi hýždě. Neva­di­lo mě dokon­ce ani to, že cíl nebyl vůbec na dosah ruky – někdy jsem měl dokon­ce pocit, že se vzda­lu­je. Ale vůbec mě to nevadilo.

Dobíjím baterky

Skol! Vráťa

Roman
Roman
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

Další texty autora:

Nové články

Články z okolí

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno