Fyzická příprava před sezónou

Jelikož Vláďa s Mončou v závěru letošního léta provedli rekognoskaci domácích terénů, rozhodli jsme se na oplátku my provést obhlídku těch u sousedů. Než napadne sníh, využijeme výlet do Rottenmanských Taur k utužení fyzické kondice a rozhýbání našich na zahálku přivyklých údů. Inspiraci si bereme od Korbelníků, kteří při letním výšlapu s Korbelátčaty na Großer Bösenstein s údivem hleděli od vrcholového kříže na hřebínek Dreisteckengrat s přilehlými vrcholy Sontagskarspitze a Seekarspitze, vznášejícími se na údolím Ochsenkar.

Navzdory brzkému odjezdu probíhala cesta autem útrpně. Probouzející se kamioňáci na hranicích, omezení kvůli stavbě dálnice za Freistadtem a pondělní špička v Linci mě takřka připravila o nervy. Hodinové zpoždění. Kudy budeme jezdit v zimě je mi záhadou. Nicméně v půl desáté nás vítá prázdné parkoviště u chaty Edelrautenhütte, 1706 m.n.m. Nezdržujeme se a ubíráme se za hřeben Hauseck o sto metrů níž do vedlejšího údolí. Panuje barevné podzimní počasí!

Panuje barevné podzimní počasí!
Panuje barevné podzimní počasí!

Po čtvrthodině chůze se les rozestoupí a my procházíme vřesovišti spodní části údolí Ochsenkar. Zurčící potok a sametová úbočí porostlá vysokou rezavou trávou působí dojmem severské krajiny. Krásu panorámatu lze stěží zachytit objektivem, proto si jej snažíme vštípit do paměti. Vpravdě idylické místo pro bivak. Nejsme tu ale od lelkování, proto alou na hřeben. Postup vzhůru zpomalují trsy zralých brusinek a slunce, které se za bezvětří opírá do svahu.

Po úbočí na Große Rotbühl
Po úbočí na Große Rotbühl

Zabrán do výstupu, znenadání pár desítek metrů pode mnou, vidím ženskou v černé blůze s bílým šátkem na hlavě. Tak přeci jen to byl člověk, co jsem viděl z úpatí. „Já jsem tu jen na brusinkách“, odpovídá na mé „Berg Heil!“ a rozhazuje rukama kolem sebe. Před polednem stojíme u křížku prvního dnešního vrcholku, Große Rübe, 2093m. Obědváme pizzu, domácí chléb a vynikající pudinkové koláče s jahodami, meruňkami a kiwi, narychlo koupené ráno v triebenské pekárně. Na severu máme výhled přes údolí Paltental až k pohoří Haller Mauern, Geäuse a Hochschwab, které jsou na rozdíl od toho, na čem sedíme, postaveny z vápencového matroše. Posilněni míříme po hřebeni k vrcholku Seekarspitze, 2115m, odkud se nám otvírá pohled na celou dnešní hřebenovku.

Téměř celá naše hřebenovka
Téměř celá naše hřebenovka

Upřímně řečeno, mám z výhledu na dnešní plánovanou trasu kapánek respekt. Utěšuji se, že únava je z vedra, nikoliv z nemohoucnosti. Předpoklad se naštěstí potvrdí v sedélku nad jezerem, kde se do nás opře svěží luft z údolí Seitenstallgraben.

Vysoko nad jezerem Gefrorener See
Vysoko nad jezerem Gefrorener See
Tisíce věží a věžiček na hřebeni od Sonntagskarspitze po Gr. Bösenstein
Tisíce věží a věžiček na hřebeni od Sonntagskarspitze po Gr. Bösenstein

Úsek mezi Sonntagskarspitze, 2350m a Gr. Bösenstein, 2448m, se nese ve znamení vzdušných pasáží a nekonečného vylézání a slézání věží, věžiček a žulových bloků. Pár klíčových úseků je zajištěno, všechny je překonáváme v sestupu. Exponovaných pasáží není mnoho, navzdory informacím kolujícím po internetu. Mě osobně se víc líbil jihovýchodní hřeben na Dreistecken, pod nímž jsme traverzovali do sedla a který tak zůstává výzvou na jindy (i s dětmi).

Ája a Máňa na vrcholu (svých sil)
Ája a Máňa na vrcholu (svých sil)

Každá legrace končí, máme tu Gipfelkreuz. Co víc si přát? – fén vydržel po celý den pumpovat od jihu teplý luft přes hlavní alpský hřeben, k večeru se vysoká oblačnost sice zahustila, ale to neva. Až sestoupíme normálkou k autu, budeme mít v nohách 11 ušlých kilometrů a 1250 nastoupaných metrů. Coby podzimní příprava OK. Už aby jen napadl sníh, bez něho se na ty kopce nedá koukat.

Skol!

Scheibelsee
Scheibelsee

2 komentáře u “Fyzická příprava před sezónou

  1. Ne, na loučkařemí to opravdu není, od toho jsou jiné kopce v okolí. Třeba takový Hochschwung má nádhernou loučku od západu…

Napsat komentář