Čtvrtek, 30. června 2022
20.4 C
Viehberg

Kde se nacházíte:

|

Hirschberg

Pouč­ný pří­běh Tříkrá­lo­vý. Chtě­li jste to, tak tady to máte. Jsem Adam, tedy ten, co jedi­ný poru­šu­je sta­no­vy druž­stva louč­ka­řů a při­pí­ná obě nohy k jedné lyži, tudíž split­bo­ar­du. Tenhle report byl mi při­dě­len úko­lem, respek­ti­ve všich­ni účast­ní­ci zájez­du se jed­no­hlas­ně shod­li, že jsem ten pravý, co o tom má napsat. Těšte se srabi, bude to […]

Pouč­ný pří­běh Tříkrá­lo­vý. Chtě­li jste to, tak tady to máte. Jsem Adam, tedy ten, co jedi­ný poru­šu­je sta­no­vy druž­stva louč­ka­řů a při­pí­ná obě nohy k jedné lyži, tudíž split­bo­ar­du. Tenhle report byl mi při­dě­len úko­lem, respek­ti­ve všich­ni účast­ní­ci zájez­du se jed­no­hlas­ně shod­li, že jsem ten pravý, co o tom má napsat. Těšte se srabi, bude to slo­hov­ka, jakou jste ještě nečetli.

V pátek táta doma ozna­mu­je zít­řej­ší výjezd za sně­hem. Ani se moc neza­jí­mám kam a při­dá­vám se k roz­já­sa­né­mu brá­cho­vi, který touží otes­to­vat vlast­ní novou ski­t­úro­vou výba­vič­ku od Ježíška. Ve vzdu­chu totiž visí buď domá­cí práce, nebo pomoc ségrám a mámě při Tříkrá­lo­vé sbír­ce a tak se zdá být lepší hra­bat se nepo­cho­pi­tel­ně po vlast­ních do kopce. Ve chví­li, kdy pro­ci­tám z hiber­na­ce, do které se vždy ces­tou autem uklá­dám, dojíž­dí se ke star­tu někde poblíž St. Geor­gen in der Klaus. Tako­vý krtin­ce! Moc si neza­jez­dím, ale snad to zas nebu­de tako­vý prů­ser s ces­tou na kopec.

Všude jen krtince
Všude jen krtin­ce (klik­ni pro panoráma)

Ty kráááá­so, tak ono to tak zadar­mi­ko asi nebu­de. Pla­zím se za ostat­ní­ma naho­ru sever­ní stra­nou kopce Hir­schberg. Ještě, že mi Ježich nadě­lil iped, tak se izo­lu­ji slu­chát­ky, jinak by mi snad hráblo z roz­já­sa­nos­ti sta­ří­ků v podo­bě táty, Mila­na, Vládi, dokon­ce i brá­cha Mates je nad­še­ním bez sebe. Mer­čím maní­ka na snou­bi­či. Ale co to? – za chví­li jede dolů znova. V déja­vu nevě­řím. Jest­li mi táta zata­jil, že je tu něja­ká lanov­ka a my se jak paka hra­be­me naho­ru pěšky!?… Tak ono je to jináč. Aus­tri­já­ci maza­ný. Kámoš ho vozí autem dru­hou stra­nou na kopec po sil­ni­ci. Koneč­ně někdo s moz­kem v lebce. Sta­ří­ci samo­zřej­mě, že to je nečest­ný a nespor­tov­ní. Naho­ře na hře­be­ni na vyhlíd­ko­vým místě se stud­nou pořád radost­ně hulá­kaj, roz­ha­zu­jí ruka­ma a schön a natür­lich a… táh­nou hned zase dál. Do prčic.

Staříci Schön a Natürlich
Sta­ří­ci Schön a Natürlich

No koneč­ně zastáv­ka. Ale jo sluš­ný výhled. Vláďa se táty ptá co je to dole za ves. Pre­zi­den­to­vi se pod nosem mihne stín a ner­vóz­ní pra­vač­ku jen tak tak udrží při­pa­že­nou když praví:

Konrad­she­im!!! Ty nestu­do­fal muj prů­fot­ce fílet?

Pod námi Konradsheim
Pod námi Konradsheim

Sjez­dík na východ si uží­va­jí všich­ni kromě mě. Nějak se to v dob­rým půl metru pra­ša­nu nechce roz­jet, o nedo­stat­ku dropů, mož­nos­ti triků nebo jaké­ho­ko­li vzrů­ša vůbec nemlu­vím. A už zase ty gale­je do kopce. Ale­spoň že sváča. Sjezd na pásech les­ním úse­kem by mi asi žádný snow­borďák neu­vě­řil, ale ti snad tyhle strán­ky nepro­hlí­žej, nebo jó? Na jih to chvi­lič­ku i tro­chu jede, naštěs­tí igno­ru­ji infor­ma­ci sta­ří­ků (kteří mi chtě­jí udě­lat radost) a nevjíž­dím do jimi vehe­ment­ně uka­zo­va­né­ho prů­jez­du v ohrad­ní­ku, což mě zachrá­ní při­nejmen­ším od roz­škub­lý bundy o ost­náč, kte­rej do ní čumí. A zase naho­ru… Bratr šlape jako stroj a ještě se u toho tlemí. Kdy už tohle skončí.

Až moc čerstvého prašanu
Až moc čer­stvé­ho prašanu

No zdá se že! nabí­rá­me směr na sever, to zna­me­ná k autu. Sníh se kaž­dou chvil­ku mění. Sta­ří­ci občas­ně zaplá­čou nad díra­ma ve skluz­ni­cích (dobře jim tak) jen Mates se svou váhou pod­vy­ži­ve­ný mou­chy všech­no pře­le­tí. Koneč­ně par­k­platz. Cože?!? Ještě jed­nou, prý aspoň kou­sek. To vám můžou hrát. Zůstá­vám sám s bágla­ma a ostat­ní se hra­bou ještě jed­nou do kopce a za chví­li i z něj.

Šlape jako stroj
Šlape jako stroj

Přá­te­lé, až budu zase požá­dán, abych se znovu zúčast­nil něja­ké­ho výjez­du, tak vám můžu slí­bit, že se vám na to… A podě­kuj­te mi za hezký záva­zek. To radši Tři krále.

   |   

Adam Maňásek
Jediný z družstva nerespektuje stanovy a obě nohy upíná na jednu lyži.

Další texty autora:

Nové články

Kdo nemůže jezdit může svůj čas věnovat dokumentární tvorbě

Když jsme se v dubnu tajně sešli u Ondry na chalupě v Černém Potoce a vyrazili si na Klínovec užít prvního i posledního poježdění...

První (pod)zimní zpravodaj sezóny 20/21 tentokrát z Nízkých Taur

Říjen, azuro, v údolích barevný podzim a nahoře jiskřivo. Takový byl otvírák s Matějem v Nízkých Taurách.

Dobývání (ne)významných vrcholů Krušných hor

Tuto zimu neměli v Krušných horách sníh. Do té doby, než se tu objevil Máňa. Ale jakmile zase odjel, nenávratně s ním zmizel ...

Výšlap za sněhem

Hodně dlouhou dobu se chystám podniknout túru na horu Stumpfmauer. Vlastně ani ne tak na samotný vrchol, jako spíš k trojmezí Štýrska, Horního a...

První sníh v Ybbstalském podhůří

Vidina příchodu tlakové výše, růst teploty ve všech výškách a s tím spojená devastace sněhové pokrývky vyléčila naši lenost a museli jsme vyrazit za...

Netrpělivé čekání na sníh

Po nějakém tom roce k nám znovu paní zima přichází rozpačitě. Dvě sezóny jste si hoši užívali, tak šmitec. Svatý Martin na svém bělouši...

Články z okolí

  1. Týýý volé­éé, z Adama se stává/stala osob­nost – jeho parád­ní­mu komen­tá­ři se hebím již něko­lik minut! Krás­ný výlet, ale jak pro koho…

  2. Ser­vus hor­ský béé­é­ku, mys­lel jsem na tebe jen když jsem viděl kou­sek sně­ho­vé vloč­ky. A sly­šel v TV že někde u Sal­cbur­ku padli pod lavi­nou dva turis­ti, .ale asi to neby­li pro­fí­ci, i tak ať je jim zem lehká. Zaží­vá­te asik ski­alp orgas­mus, žj? Tak uží­vej­te plný­mi douš­ky! Kou­sek rakous­ké zimy jsem viděl live, úchvatné!

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno