Hirschberg

Poučný příběh Tříkrálový. Chtěli jste to, tak tady to máte. Jsem Adam, tedy ten, co jediný porušuje stanovy družstva loučkařů a připíná obě nohy k jedné lyži, tudíž splitboardu. Tenhle report byl mi přidělen úkolem, respektive všichni účastníci zájezdu se jednohlasně shodli, že jsem ten pravý, co o tom má napsat. Těšte se srabi, bude to slohovka, jakou jste ještě nečetli.

V pátek táta doma oznamuje zítřejší výjezd za sněhem. Ani se moc nezajímám kam a přidávám se k rozjásanému bráchovi, který touží otestovat vlastní novou skitúrovou výbavičku od Ježíška. Ve vzduchu totiž visí buď domácí práce, nebo pomoc ségrám a mámě při Tříkrálové sbírce a tak se zdá být lepší hrabat se nepochopitelně po vlastních do kopce. Ve chvíli, kdy procitám z hibernace, do které se vždy cestou autem ukládám, dojíždí se ke startu někde poblíž St. Georgen in der Klaus. Takový krtince! Moc si nezajezdím, ale snad to zas nebude takový průser s cestou na kopec.

Všude jen krtince
Všude jen krtince (klikni pro panoráma)

Ty krááááso, tak ono to tak zadarmiko asi nebude. Plazím se za ostatníma nahoru severní stranou kopce Hirschberg. Ještě, že mi Ježich nadělil iped, tak se izoluji sluchátky, jinak by mi snad hráblo z rozjásanosti staříků v podobě táty, Milana, Vládi, dokonce i brácha Mates je nadšením bez sebe. Merčím maníka na snoubiči. Ale co to? – za chvíli jede dolů znova. V déjavu nevěřím. Jestli mi táta zatajil, že je tu nějaká lanovka a my se jak paka hrabeme nahoru pěšky!?… Tak ono je to jináč. Austrijáci mazaný. Kámoš ho vozí autem druhou stranou na kopec po silnici. Konečně někdo s mozkem v lebce. Staříci samozřejmě, že to je nečestný a nesportovní. Nahoře na hřebeni na vyhlídkovým místě se studnou pořád radostně hulákaj, rozhazují rukama a schön a natürlich a… táhnou hned zase dál. Do prčic.

Staříci Schön a Natürlich
Staříci Schön a Natürlich

No konečně zastávka. Ale jo slušný výhled. Vláďa se táty ptá co je to dole za ves. Prezidentovi se pod nosem mihne stín a nervózní pravačku jen tak tak udrží připaženou když praví:

„Konradsheim!!! Ty nestudofal muj průfotce fílet?“

Pod námi Konradsheim
Pod námi Konradsheim

Sjezdík na východ si užívají všichni kromě mě. Nějak se to v dobrým půl metru prašanu nechce rozjet, o nedostatku dropů, možnosti triků nebo jakéhokoli vzrůša vůbec nemluvím. A už zase ty galeje do kopce. Alespoň že sváča. Sjezd na pásech lesním úsekem by mi asi žádný snowborďák neuvěřil, ale ti snad tyhle stránky neprohlížej, nebo jó? Na jih to chviličku i trochu jede, naštěstí ignoruji informaci staříků (kteří mi chtějí udělat radost) a nevjíždím do jimi vehementně ukazovaného průjezdu v ohradníku, což mě zachrání přinejmenším od rozškublý bundy o ostnáč, kterej do ní čumí. A zase nahoru… Bratr šlape jako stroj a ještě se u toho tlemí. Kdy už tohle skončí.

Až moc čerstvého prašanu
Až moc čerstvého prašanu

No zdá se že! nabíráme směr na sever, to znamená k autu. Sníh se každou chvilku mění. Staříci občasně zapláčou nad dírama ve skluznicích (dobře jim tak) jen Mates se svou váhou podvyživený mouchy všechno přeletí. Konečně parkplatz. Cože?!? Ještě jednou, prý aspoň kousek. To vám můžou hrát. Zůstávám sám s báglama a ostatní se hrabou ještě jednou do kopce a za chvíli i z něj.

Šlape jako stroj
Šlape jako stroj

Přátelé, až budu zase požádán, abych se znovu zúčastnil nějakého výjezdu, tak vám můžu slíbit, že se vám na to… A poděkujte mi za hezký závazek. To radši Tři krále.

5 komentářů u “Hirschberg

  1. Týýý volééé, z Adama se stává/stala osobnost – jeho parádnímu komentáři se hebím již několik minut! Krásný výlet, ale jak pro koho…

  2. Servus horský béééku, myslel jsem na tebe jen když jsem viděl kousek sněhové vločky. A slyšel v TV že někde u Salcburku padli pod lavinou dva turisti, .ale asi to nebyli profíci, i tak ať je jim zem lehká. Zažíváte asik skialp orgasmus, žj? Tak užívejte plnými doušky! Kousek rakouské zimy jsem viděl live, úchvatné!

Napsat komentář