Jak ukojit chtíč když nejsou podmínky na BC

Se sněhem to vypadá bledě, vypadá to bledě se sněhem, bledě to vypadá se sněhem. A jak ukojit chtíč, když nejsou podmínky na backcountry? Zkusím vyhecovat Vláďu, vždyť není dobré, aby svoji první jízdu odkládal do jara. Při večerním lyžování na Kramolíně nebývá ani v sezóně ve všední den mnoho lidí. Pozvolná, 1300 metrů dlouhá Jezerní sjezdovka je na výuku prvních tele oblouků přímo stvořená. Tak co? YES!

Před půl osmou začínáme nabírat výšku pro svoji první jízdu dolů. Teplota lehce nad nulou, svah je utemovaný rolbou, při okrajích stále vykukuje netknutý manšestr, padat se rozhodně nebude do měkkého. Takovým vedlejším produktem dnešního veselého výletu je odzkoušení krátkých stoupacích pásů Black Diamond GlideLite Mohair Mix Kicker. Jejich délka přesně zakryje protismyk na lyži, špička a pata zůstává volná. Na tomto mírnějším svahu se mi s nimi stoupá o poznání lehčeji, než kdybych měl pásy v délce lyže. Při skluzu do kopce to člověka nebrzdí. Na kopci pásy pohodlně sundám jednou rukou, aniž bych se musel vyzout z vázání. Suma sumárum, do mírnějšího terénu už jedině s Kickerem!

Před sjezdem si ještě zopákneme nejzákladnější pravidla tele oblouku a jde se na to. Na tvrdém podkladu zprvu nejsem schopen držet lajnu a oblouky monstrózně přetáčím. Vláďa se s podmínkami pere celkem statečně. Vybíráme si prostředek sjezdovky, kde je trocha rozježděného sněhu. Oblouky se tu drží lépe. Vláďa je talent, daří se mu navazovat široké oblouky od kraje sjezdovky ke kraji, postoj má super, lyže pěkně při sobě. Dole celý rozjařený hlásá „vono to pude!“ a už se chystá k opakovanému výstupu.

Druhý sjezd si věřím víc a ve střední části sjezdovky valíme dolů jako Hanč a Vrbata ve filmu Synové hor.  Teď mi dochází, že Vláďa zvládl napoprvé téměř tolik, co já za půlku minulé sezóny. Zřejmě slušnej oddíl. Svým výkonem jsme vzbudili obdiv u obecenstva. Při dalším výstupu nás nejprve projíždějící lyžařka zdraví „Grüß euch“. Automaticky odpovídám „Grüß dich“, ale Vláďa mě vzápětí napomíná „Skol, vole!, máš zdravit“. Potom nás zastavuje snowboardista s otázkou „Pokolikáté?“. Odvětím, že potřetí a dodám, že telemarkem sjíždíme pomaleji. „To se nevidí, trénujete na zkoušku?“. Otázka mě pobavila. „Ne, učíme se to pro sebe pro radost“. „Blahopřeji, to se fakt nevidí, tak ahoj“.  Jen co odpovím na pozdrav, slyším za zády obligátní „Skol, vole! máš zdravit“.

Naposledy stojíme na kopci. Lanovka zastavila, necháme odjet všechny lyžaře a sjezdovku máme sami pro sebe. Třetí jízda už není taková, přeci jen musím posílit stehna, abych nemusel potupně zastavovat. Vláďa je zvyklý z floorbalu. Na posledních metrech vlekař udělá „blik!“ a tma nás doprovodí k autu.

Skol!

2 komentáře u “Jak ukojit chtíč když nejsou podmínky na BC

Napsat komentář