Jojo kolem Viehbergu

Ve skiareálech se lyžaři pohybují nahoru a dolů ve velmi rychlém sledu. Zvládnou tak během jednoho dne více tras, pokud jimi areál disponuje. A freerideři zase více směrů mimo sjezdovky. Pro normálního lyžaře, rozuměj loučkaře, je dát v jednom dni víc sjezdů o něco komplikovanější. Vyznavači backcountry často aplikují jojo styl lyžování, při kterém si vyšlápnou určitou část kopce, sjedou dolů a opakovaně šlapou nahoru k místu startu, odkud dají několik opakovaných sjezdů. Jojo styl lyžování je fyzicky namáhavější, ale lyžníkům nabídne víc a rozmanitějšího terénu než kombinace vleku a freeridu.

Jojo kolem Viehbergu

Vyznavači pravého backcountry mizí za hranicemi skiareálu nebo se ideálně vydávají do míst, kde vůbec žádné vleky nejsou a oddávají se tam jojo technice lyžování. Jojo neznamená jen sázet jednu stopu vedle druhé na jediném svahu, s oblibou se z místa dojezdu stoupá či traverzuje na jinou část svahu nebo úplně na jinou loučku. Přitom lze v mnoha případech využít terénu (lesní cesty, meze) a výhodně, takřka bez stoupání a námahy, propojit několik louček za sebou.

Jojo kolem Viehbergu

Když jezdec sází jednu stopu vedle druhé tak, že oblouky do sebe zapadají jako lžičky v příborníku, může tak činit z různých pohnutek. Třeba nesobecky myslí na své kolegy, kteří přijdou další den a šetří netknutý prašan právě pro ně. Umělecky založení loučkaři zas cítí v možnosti zanechat ve sněhu pravidelné obrazce výzvu ke krajinářské tvorbě. Jejich dočasná umělecká díla lze obdivovat z protějších svahů či vrcholů.

Ať už patříte k jakékoliv skupině, přejeme vám v nadcházejícím roce hodně zábavy při popisování panenských svahů. Skol!

Jojo kolem Viehbergu

Napsat komentář