Když se v září a říjnu jen na otočku přijela ukázat Svatomartinská klisna, dávala nám nedočkavcům naději, že se blíží konec podivného ročního období. Lyže opřené v rohu dílny věrně čekaly až přijde ta chvíle. Dnes konečně mohly zajásat: „To je dost, žes nás vyvezl, dědku!”
Martinův letošní příjezd se naneštěstí trefil do období, kdy všichni parťáci měli napilno. Vzal jsem tedy milou povinnost zahájení další sezóny na sebe. Tak parťáci, ať i vy brzy odstartujete tu svoji. Přeji vám, aby byla dlouhá a plná zážitků.
Lyžař se prodere nad inverzi v údolí. Jakoby vystoupil ze světa stínů. Smysly zbystří a vjemy jsou znenadání intenzivnější. V jiskřivém tichu, zalitý hřejivými paprsky se ocitá před majestátem, který poodhalil svoji tvář zpoza stříbrného závoje. Bude to takové, až nás převezou přes Styx?
Kdo z nás si jako dítě nehrával rád na hřišti? A ještě když příroda byla jeho součástí… Starosti neexistovaly, jen soustředění a zápal pro hru. Odějí-li se hory do bílého, příkrov sněhu vytvoří nekonečný prostor k radovánkám. A to i pro nás – dospěláky. Skol!
PS: klikněte si na fotky nebo sem na Flickr, jsou to celkem široká panorámata
Buďte první! Přidejte komentář