• Česko

Máme rádi lyžování

-

Po dlouhé době vzájemného míjení jsme si konečně našli čas navštívit naše kamarády v podhůří Jeseníků. Když píši my, myslím rodinu Maňáskovic. Využili jsme jarních prázdnin a v plné palbě dva plus pět vyrazili vstříc dobrodružství. Počasí nám během prodlouženého víkendu naštěstí na chvíli ukázalo také svojí lepší tvář, ale když má člověk v místě perfektního průvodce, ani slota nemusí být problém.

Kromě super louček byla nezapomenutelná dvacetikilometrová túra v mlze přes Králický Sněžník s převýšením přes tisíc metrů.

Túra byla nezapomenutelná skrz několik momentů. Protože si musel náš vůdce nejprve ráno vypůjčit lyžařské vybavení v půjčovně, potom jsme museli jedno auto umístit na předpokládaný konec našeho horského přechodu a cestu na východisko túry nám razila sněžná fréza, nabrali jsme již při odchodu jisté zpoždění. No ale když prý vyjdeme v jedenáct, tak ve dvě jsme na chatě na polské straně Sněžníku…

Tam, kde náš průvodce říkal třicet minut, rozcestník turistického značení udával dvě hodiny. Další zásadní chyba byla, že jsem se nechal unést pouze délkou pochodu – dvacet kilometrů celkem je pohoda, když polovinu tvoří sjezd a na otáčce je chata. Jaksi jsem se ale nepodíval na vrstevnice mapy – dohromady nastoupáno 900 metrů a sjeto 1100 metrů. Klobouk dolů Stáníkovi, který to jako vůbec svojí první tůru dal! Doufám, že s námi ještě bude chtít v budoucnu jet lyžovat… Výlet probíhal vlastně takto:

Vycházeli jsme pozdě, abychom nestihli oběd na chatě, na kopci jsme byli za mlhy, abychom nic neviděli a celý den jsme se plahočili, abychom vytoužený sjezd jeli za tmy.

Třešničkou na dortu bylo, že jsme se po tom všem museli osm lidí i s lyžemi vejít do sedmimístné Dacie a odvézt se zpátky k autům ve východisku túry. Navíc jsme si nikdo nenechali v Dacii normální boty na řízení. Sundal jsem si lyžáky a v ponožkách se ujal řízení. Super bylo, že si předtím, když jsme cpali lyže do auta, Mates sedl na místo řidiče a na podlahu oklepal kopici sněhu ze svých lyžáků. Už mi bylo všechno tak nějak jedno, tak jsem si ani lyžařskou helmu nesundával. V hlavě jsem si cestou připravoval větu, kterou případně řeknu policistům až nás zastaví za jízdu v přetíženém autě a já vylezu vysvětlovat situaci v ponožkách s blembákem na hlavě.

Mám Ti hlásit sto dvacet bacha úzký retardér pravá čtyři váže levá pět mezi obrubníky horizont full..?

Předchozí článekKamarád kůrovec
Další článekPředjaří na loučkách
Profilový obrázek
Romanhttp://telezjetele.cz
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Oblíbené

video

Předjaří na loučkách

Zdá se, že letos se nám moc nechce do hor. Nejraději bychom zůstali na loučkách v nejbližším okolí. Pohodlnost,...

Střecha Lužických hor

Tak nám zabili skiareál Luž paní Müllerová, lamentují lidé v příspěvcích na oficiálních stránkách skiluz.com poté, co byl areál...

Výlety v okolíV OBLASTI
Mohlo by se líbit