Plannereck sólo

Rosničkáři očekávají konec roku prakticky beze srážek, což ve spojení s nadprůměrnými teplotami dává jasný signál: Romane, vypadni na lyže dokud to ještě jde! V našem oblíbeném koutu Donnersbachských Taur, v kotli Plannerkessel, díky teplotám odložili otevření lyžařského střediska. Snímky z online kamer vypadají slibně, dokonce jsou na nich zastiženi skialpinisté nedočkavci. A k tomu ještě ničím nenarušovaný modrojas.

Pozvolna zamrzající jezero Plannersee
Pozvolna zamrzající jezero Plannersee

Nezvykle brzy, již v 8:30h jsem na místě. Nějak jsem nemohl dospat. Celý kotel je touto dobou ještě ve stínu, pouze vrcholky kopců zalévá sluníčko. Mokrý sníh na svazích je po jasné noci jako beton. Co budu dělat? Vždyť nahoře jsem coby dup a já chci jet dolů po měkkém. Některá místa jsou na svazích utažená rolbou a stopy pásů jsou nepříjemně vtištěné do ledu. Nicméně i zde při výstupu nacházím vlnovky předjezdců ze včerejška, které prozrazují, že vrstvička na povrchu během dne změkne jako jarní firn.

Na hřebínku je vidět, že je sněhu žalostně málo
Na hřebínku je vidět, že je sněhu žalostně málo

Velký kus hřebene až na Plannereck musím jít bez lyží. Nejenže vykukuje kosůvka, ale jsou zde místa zcela bez sněhu a na balvanech je vidno letní turistické značení. Tu a tam překvapí převěj, která navodí atmosféru zimy.

Prchavá atmosféra zimy
Prchavá atmosféra zimy

Panuje vskutnu slunečný den. Teplota ve dvou tisících dosahuje devíti stupňů Celsia. Také to cítím na ksichtíku. Nespěchám. Usedám na kameny a za úplného bezvětří vyhřívám tvář, medituji a plnými doušky hltám atmosféru. Nedá mi to a musím poškádlit kamarády odesláním vrcholového fota s otázkou, jak se mají v práci.

Krásně. Měl by ses oholit. S fotkama z loňské zimy moc parádu nenaděláš.

– Martin Müller

Musím konstatovat, že v práci je bohužel v tomto případě líp, než kdybych se měl výměnou octnout s tebou na horách a dívat se na tvůj sežehlý obličej.

– Martin Kretek

Můj sežehlý obličej
Můj sežehlý obličej

Jaká bude jízda dolů? Střihnu to po spojovací cestě pod Kleiner Rotbühel. Ta se zdá téměř celá osluněná a potom budu pokračovat po Abfahrt 6. Zprvu to jde snadno, svah není tak prudký a na spojovací je hrubý manžestr malinko povolený. Jakmile se ale ocitnu na červené sjezdovce, která čerstvě vylezla ze stínu, je to hotový tankodrom. Tady s lehkými a měkkými lyžemi mnoho nenadělám. Jak to jen jde, zajíždím do volného terénu, kde je sníh na vrchu kupodivu měkký. Pár hezkých oblouků poskládám, ale jak je sněhu málo, je to samá mulda. Ve spodní části sjezdovky my podjíždí lyže a já zadnicí trkodám po ledovém buldozerišti.

Tak to tedy ne, kdo si počká, ten se dočká. Dám polední pauzu a potom neupraveným svahem stoupám znovu pod Kleiner Rotbühel. Teď už je to paráda. Rozměklý sníh na tvrdém podkladu je přítel lyžařův!

Jako na jaře
Jako na jaře

 

Napsat komentář