Střecha Lužických hor

Tak nám zabili skiareál Luž paní Müllerová, lamentují lidé v příspěvcích na oficiálních stránkách skiluz.com poté, co byl areál zrušen, zatímco my ostatní voláme: „Luž je čistá pro vyznavače backcountry!“. Příjemná túra se dá podniknout z Dolní Světlé přes Myslivny a hraničním hřebenem na vrchol, ale nepředbíhejme.

Minulý čtvrtek jsem se pracovně vyskytoval u České Lípy a měl jsem v plánu přenocovat v Heřmanicích. Spíše ze zvědavosti jsem mrknul na webkamery a ehjle, v pidistřediscích Lužických hor se lyžuje a jsou sjízdné také běžkařské trasy. V očekávání jsem hodil nádobíčko do auta a později s překvapením zíral na zasněženou krajinu nad Polevskem. Když jsou takové podmínky, přeci nebudu jezdit s davem na sjezdovce, pomyslel jsem si a vyrazil lesní cestou z Jedličné směrem Kytlice, kde jsem až do setmění v prašanu brousil na sever otočené loučky jižně nad vesnicí. Nastal čas podniknout slíbený víkend ve dvou bez dětí v Lužických horách.

Start na pastvinách v Dolní Světlé. Ojíněný vrchol Luže je nepřehlédnutelný.
Start na pastvinách v Dolní Světlé. Ojíněný vrchol Luže je nepřehlédnutelný.

V sobotu před desátou jsme na startu. Z Dolní Světlé míříme přes pláně zavátou cestou na bývalou Novou Brazílii. Pamatuji si, jak jsem tudy před dvěma lety stoupal v rozbředlém sněhu. Dnes je to úplný opak. Razíme si stopu skrz závěje, jejichž povrch je úplně zmrzlý. Krusta dokonce nese tak, že se neboříme. Za ohradníkem nám jako obvykle dělají společnost tažní koně. Chůze na lyžích v mrazivém dopoledni (teploměr ukazoval minus osm) dokonale vyčistí plíce a hlavu.

Dolní konec bývalé sjezdovky Na Třináctce
Dolní konec bývalé sjezdovky Na Třináctce

Otáčíme na západ k lesnímu průseku, který sloužil coby „červená“ sjezdovka skiareálu Luž. Budka s vlekem stojí na svém místě, ale nejezdí se. Doufám, že dojde k úplné demontáži tohoto zařízení a krajinu nebude nic hyzdit.

Spojovací pláň mezi bývalými sjezdovkami Na Třináctce a U Pitkina
Spojovací pláň mezi bývalými sjezdovkami Na Třináctce a U Pitkina

Průsekem se brzy dostaneme na pláně nad Horní Světlou, kde za sebou máme sto padesát metrů převýšení a otevírají se nám první výhledy na typické kuželové tvary kopců Lužických hor. Škoda že je máme přímo proti sluníčku. Budiž mu odpuštěno za to, že nám příjemně vyhřívá kožichy a opaluje obličeje.

Bývalá sjezdovka U Pitkina
Bývalá sjezdovka U Pitkina

Panenskou loučkou vystoupáme k prvním chalupám osady Myslivny. Sníh je sice ještě stále zmrzlý, ale jižní svahy v odpoledním slunci určitě příjemně povolí.

My dva a čas
My dva a čas

Na Myslivnách potkáváme první lidi. Je tu živěji, přeci jen je víkend a parkoviště u chaty Luž se pomalu zaplňuje běžkaři, kteří se chystají do stopy Lužičké magistrály. Sněhu je dostatek i v lese, neváháme a okamžitě se do něho noříme, abychom zanechali ruch za zády a mohli si i v druhé půlce výletu vychutnávat ztichlou zimní krajinu. Zpočátku se držíme stále na sever v jehličnatém lese, který pozvolna prořídne a poblíž hranice s Německem se jako mávnutím proutku promění v přenádhernou bučinu.

Vrcholový hřeben Luže
Vrcholový hřeben Luže

Jsem z té scenérie štajf. Slunce prosvětluje bučinu, která je zapadaná půl metrem sněhu. Stříbrné koruny stromů vysoko nad hlavou kontrastují s hlubokou modří polední oblohy.

Strom kýve pahýly, chtěl bych jen na chvíli tebe
Strom kýve pahýly, chtěl bych jen na chvíli tebe

Těším se, že si tento úsek užijeme ještě jednou při jízdě dolů. Svah je prudký a v hlubokém sněhu musíme stoupat v otočkách. Když se terén zvolní, uslyšíme hlasy výletníků a vcházíme na červeně značenou turistickou stezku. Stojíme na Luži, nejvyšším vrcholu Lužických hor.

Ája a Máňa na střeše Lužických hor
Ája a Máňa na střeše Lužických hor

Oblečení putuje z batohu na chůzí rozehřátá těla, abychom je uchránili od ledového větříku, který se honí po vrcholku. Panoráma je pro nás nezvyklé. Zrak se nemůže zachytit o žádný výrazný kopec v popředí a utíká do dáli na všechny světové strany. Rozpoznávám jen pahorky Jedlové a Klíče, ostatní kopce splývají se zvlněnou zalesněnou pahorkatinou.

Luž 793 m.n.m. výhled na Jedlovou
Luž 793 m.n.m. výhled na Jedlovou
Luž 793 m.n.m. výhled na Klíč
Luž 793 m.n.m. výhled na Klíč

Na vrcholku se střídají pěší turisté a běžkaři s lyžemi v rukou, kteří sem dorazili po značené stezce většinou od chaty Luž. Kromě nich nám dělá dobrou půlhodinku společnost čaj, sušenky a klobása. Když nám začne být chladno, provedeme předsjezdové procedůry a vydáváme se na slalom mezi buky.

Zábava začíná
Zábava začíná
Jen opatrně, přeci jen buk je nepoddajná slalomová tyč!
Jen opatrně, přeci jen buk je nepoddajná slalomová tyč!

Snažím se vybírat nejsvětlejší místa v lese. Ve stínu je sníh prachový, tam to vcelku jde, ale na sluníčku změkl a těžko se v nich točí oblouky. Aby člověk mohl lépe zatáčet, potřebuje větší rychlost a chce to pustit víc po spádnici, jenže proti tomu zase opatrnější hemisféra připomíná „koukni na ty klacky kolem sebe a nikam se nehrň!“.

Spodek je přívětivější
Spodek je přívětivější

Ale i tak je to zábava. Je to můj první zážitek z jízdy v českém lese, sice nikterak štýlový, ale v úžasné přírodní kulise. Ve spodní mírnější části se už dokáži uvolnit a jedu plynulejší lajnu. Naší vlastní stopou se vracíme na Myslivny, kde na jižních svazích k Horní Světlé hodláme zakončit opakovanými sjezdy dnešní odpoledne.

U Pitkina nahoře
U Pitkina nahoře

První přichází na řadu „modrá“ sjezdovka. Využíváme právo prvního zářezu a s jednou přestávkou na focení si užíváme obloučků až k prvním chalupám. Nečekáme na nic a stoupáme zpátky, tentokrát ale jedeme po „červené Třináctce“. Horní dvě třetiny jsou OK, ale ve spodní je krusta. Přechod na ní byl rychlý a zahloubil jsem slušivý důlek uprostřed průseku.

U Pitkina uprostřed
U Pitkina uprostřed

Dole vysvobozujeme lavičku ze sněhu, opalujeme se na slunci a popíjíme čaj. Když sluníčko dočasně zahalí vysoká oblačnost a ochladí se, stoupáme opět na pahorek. Mezitím dolů jedou tři běžkaři. V hlubokém sněhu a v krustě to mají boj o život. Taky svah pěkně rozrochali. Původně jsme chtěli jet ještě jednou červenou, ale kvalitní sníh je jen nahoře a to je moc krátké. Jdeme tedy na modrou.

U Pitkina na konci
U Pitkina na konci

Šest set metrů dlouhá sluncem zalitá loučka nás natolik uchvátila, že jsme ji dali celkem třikrát. Skol!

1 komentář u “Střecha Lužických hor

Napsat komentář