Téměř májový Hochficht

Sezona pomalu končí, už se těšíme na jarní firnovou lyžovačku na Planneralm. Slunce svítí, ptáci zpívaj, sníh z šumavských strání mizí v údolí až je po něm docela veta. Tož už to bude – noční mrazík a přes den zone, aby nám to pěkně natálo a zmrzlo. Leč matka příroda měla jinou představu o rozjetém jaru a zima se tak snadno nevzdává. A je to tu. Místo firnu další a další přívaly sněhu a nejen v Alpách. Šumava Smrčina – 30 až 40 cm sněhu a to je 29. dubence 2017. Na to, že již po něm nebyla ani památka, slušný výkon.

Tak co kluci? pojedem? Alpy – není jisté, kam až se dostaneme a zda nás odklízeči sněhu nešoupnou též do závějí. Na Smrčině byl zaznamenán pobyt lyžařů a sněhu je tam zase privela. Tak ráno v 6 .45 u metodika. Sešli jsme se – Roman, vzal s sebou Matese, Vláďa a moje maličkost. Ještě před závěrečným stoupáním na parkoviště pod Smrčinou, pravda až tak moc sněhu nebylo, ale na parkovišti nás přivítal jeden auťák a cca 25-30 cm té bílé sračky. Vrchol byl zahalen chuchvalci mlhy, teplota pod nulou, ale paprsky deroucí se skrz mlhu naznačovaly oteplení. Tak hurá boty nazout, lyže nasadit a vzhůru po stopě prvního návštěvníka svahu směr vrchol. Byla to trochu taková prádelna, což bylo zřejmé z našich zapocených ksichtíků. Dole až takový supr prašan nebyl, ale ve čtvrtině kopce už by se snad dalo mluvit o prašanu a ve stínu stromů to bylo ještě trochu lepčí.

Slunce už vykukovalo dosti a tak nejvyšší z nejvyšších zavelel baťohy a pásy sundat, je třeba využít poslední chvilky než sluneční paprsky změní prašan v něco mokrého a těžkého, jen mládí odporovalo a
pokračovalo ve výstupu mysle si své. Chlapci vyšvihli pěkné obloučky a díky jejich mnohem menší zemské přitažlivosti svištěli do údolí, páč jsem se trochu více blížil zemskému povrchu a mé oblouky měly trochu větší poloměr, jaksi jsem zaostával a styl mé jízdy asi nebyl plně vytříbený.

A pak zase nahoru a zase prádelna, sláva vrchol, fotočka na samém skalnatém špici, na který se náčelník i s budoucím následovníkem vyšplhali na lyžích.Po menší občerstvovačce jsme pokračovali v klasickém okruhu po hřebeni směr Hraničník. Vláďa vpředu páč je třeba zkrotit jeho síly, stopu jsem dorovnával já páč po mě už se nikdo víc nezaboří a pak vedoucí s dorostem, když je president. Ještě před vrcholem nás dohonili dva rakouský lyžařský dichtivci – těm se to jelo po supr stopě – leč daleko nám neujeli, ať si to taky vyzkouší v 40 cm nového sněhu a ženská část jejich dvoučlenného týmu nám dodávala motivaci – to byly panoramata.

Z Hraničníku jsme zvolili pravou část sjezdovky, leč to už mlha a oteplování udělaly své – moc ideální podmínky pro ukázkovou jízdu telemarkem zrovna nebyly, tak jsme se nějak dostali zpět na parkoviště. Ještě že cesta domů vede přes Vyšší Brod, kde je malý pivovar a vaří dobré pivo a tak s heslem „konec sladký všechno sladké“ tak ne, zkusím to znova „konec dobrý všechno dobré“, skončil náš jarní výlet na Hochficht.

Napsat komentář