Trojmezná s Matesem a Zuzkou

Na Trojmeznou je vždycky vděčná túra, ať je sníh jakýkoliv – tak jsme psali už na twitteru. Podobně jako vloni na Plechém přichází takřka na den přesně po nějakém tom sněžení výrazná obleva. Jdeme tedy prozkoumat, jak to vypadá se sněhem na hlavním šumavském hřebeni. Složení výpravy je identické, cíl trošku víc na západ.

Les je plný skřetů
Les je plný skřetů

Dole ve stínu je ještě celkem pěkně namrznuto, vyrážíme totiž poměrně brzy. Paprsky sluníčka si už ale hledají cestu mezi kmeny stromů. Musíme dávat pozor, podle okolních zvuků je les plný skřetů a všelijaké krvelačné chásky.

V bezpečí nad mraky
V bezpečí nad mraky

Když se vylopotíme nad inverzi, jsme stiženi neskutečným horkem a sužováni žízní. Při doplňování tekutin jsou nám odměnou výhledy až k horizontu, na kterém se jako šňůra korálků vine hřeben Alp.

Vrcholový pahorek
Vrcholový pahorek

Když už není kam stoupat, pohodlně se usadíme ke svačině. Slunce se činí, ale větrem utažený hřeben zatím neměkne. Nemusíme tolik spěchat. Jablko, banán, chleba se salámem, druhé jablko, banán, rohlík se sýrem, třetí jablko, banán a klobása.

Kolik chlebů sníš, tolikrát jsi člověkem
Kolik chlebů sníš, tolikrát jsi člověkem

Již bylo dosti hodování, vyrazíme. Přemýšlíme, zda si dáme sjezd podél výstupovky až na kraj lesa s opakovaným výstupem, nebo se jen sklouzneme rovnou na Trojmezí. Prý jsme tu na pohodu, tak bé je správně.

Trojmezí
Trojmezí

Soudě podle zapadané tabule kamenného stolu je sněhu ještě celkem dost. Je únor, tak snad ještě připadne, abychom na Šumavě mohli lyžovat i v dubnu. Pokračujeme dál po hřebeni a sjíždíme do prolákliny pod Plechým. Mezi pařezy se to vcelku rozjíždí, Zuzka si nejdříve ztěžuje, ale po pár obloucích uznává, že je to bžunda. Následuje úsek po otevřené lesní cestě a jsme na dlouhé, mírné mýtině nad krajem lesa.

Ale jo, jde to!
Ale jo, jde to!

Chvíli v měkkém, chvíli na krustičce, ale suma sumárum parádička. Jen na konci před potokem mezi muldami třicet na tachometru a hrůzu v očích.

Třicet na tacháku a hrůzu v očích
Třicet na tacháku a hrůzu v očích
Předchozí článekVon Briefberg bis zu Ertl
Další článekTúra o které jsem nevěděl
Profilový obrázek
Romanhttp://telezjetele.cz
Přeci nebudu jezdit sám, musím si najít nějaké oběti a založíme družstvo loučkařů!

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Z oblasti

Novinky

První sníh v Ybbstalském podhůří

Vidina příchodu tlakové výše, růst teploty ve všech výškách a s tím spojená devastace sněhové pokrývky vyléčila naši lenost a museli jsme...

Netrpělivé čekání na sníh

Po nějakém tom roce k nám znovu paní zima přichází rozpačitě. Dvě sezóny jste si hoši užívali, tak šmitec. Svatý Martin na...

Prvomájová nadílka

Půl metru prašanu v Nízkých Taurách. Tradičně odjíždíme den po dni, než kdy bychom měli správně jet. Tudíž prašan už není ve...

Zamyšlení v Mrtvých horách

Čas běží s věkem neúprosně a stejně tak se přiblížil konec další sezóny. Chtě nechtě, musíme si to přiznat. Možná proto jsme...

Mravenci a šneci

Neplánované akce bývají podařené. Jinak nebylo ani na dnešním výletě, který mi nalajnoval Vašek Škréta zvaný Čmoud. V úterý odpoledne, zrovna když...