Velikonoce na Šumavě

Díky bohaté sněhové nadílce v závěru letošní zimy, bylo mi potěšením strávit Velký pátek i Boží hod velikonoční na hřebeni Šumavy. Pokaždé dokonce v odlišných podmínkách. V pátek firn, v pondělí čerstvý prašan! a ukázkově dramatické počasí. Ideální chvíle na krátké duchovní zamyšlení.

A vůkol se rozhostila tma...

Velikonoce nám připomínají poslední dny a hodiny Ježíšova života. Zemřel velmi mladý, bylo mu něco málo přes třicet, a přesto stačil splnit své poslání. Z dějin známe řadu jiných významných postav, které ve velmi krátké době vykonaly dílo, jež mluví dodnes. Třeba Alexandr Veliký, pravděpodobně největší vojevůdce všech dob a panovník nad velikou říší, zemřel, když mu bylo 33 let. Slavnému hudebnímu skladateli W. A. Mozartovi bylo 35 let. Jistě to není pravidlo, ale platí, že dlouhý věk není zárukou dobrého díla. Někdy se udělá víc i lépe, když je času méně.

Takřka seidelovské panorama Alp
Takřka seidelovské panorama Alp

Jaký má smysl uvidět krásy světa a být od nich po krátké době navždy oddělen. Je výsadou vědět, že jsme smrtelní, nebo je to spíše břemeno? Jaký má smysl být obdarován světlem božského poznání, jehož se druhým tvorům nedostalo, když nás naplňuje trvalým neklidem a pocitem nezakotvenosti? Můžeme se ptát nebo takové otázky odmítat jako zbytečné a bezpředmětné, ale nic nám to nebude platné. Sice jsme si náš úděl nevybrali, ale už se stalo, zrodili jsme se jako lidé a byli jsme stvořeni k obrazu Božímu. Můžeme s tím souhlasit nebo nesouhlasit, ale tomuto určení se nemůžeme vyhnout. Stvořitelovy ruce nás poznamenaly navždy.

Tak blízko do nebe

Velikonoce nic neskrývají. Nestaví do popředí sladké Jezulátko nebo jen dobrého pastýře, který vede své ovečky na zelenou pastvu, ale zcela realisticky až i naturalisticky ukazují tvář trním korunovaného a popraveného člověka. Ježíš, závislý jen na Bohu samém, který se odvážil mluvit a žít v souladu s obrazem, jejž Bůh vložil do člověka. Ježíš byl na této zemi cizincem a střetl se s mocnostmi, které ovládají tento svět, s bohatstvím a prázdnou sytostí těla, se ztrátou vděčnosti a paměti, se sílou, ale i ukrutností lidské moci, jež končí v absolutní bezmoci smrti.

Bílá znamení čistoty

Jeho nepřátelé, zdánlivě úspěšní, udělali bankrot. Ti, co Ježíše zabili, činili to v domnění, že se ho nejen zbaví, ale že sprovodí ze světa i jeho poselství. Zmýlili se. Usmrtili ho, ale nemohli jej sprovodit ze světa, protože v jeho prospěch intervenoval Nejvyšší a vzkřísil ho. Nedovolil, navzdory všem neúprosným přírodním zákonům, aby vykonaly své. Ježíš Kristus vstal, smrt byla poražena, hrob je prázdný, Ježíš žije (Evangelium Lukáše 24,4–7).

Plechý

Tato světodějná událost neznamená, že automaticky po smrti každého člověka následuje vzkříšení. Je to jen možnost, výzva či meta, ke které nás přišel pozvat Ježíš. Ale nejen pozvat, také, rozhodneme-li se pro tuto cestu, nám stát po boku. Ježíšovo dílo je nejen výzvou k víře a následování, ale je to vzácný a nezasloužený dar. Ale platí, že se musíme osobně angažovat a tuto cestu si vědomě a dobrovolně vyvolit. Jsme postaveni před volbu, záleží nyní jen a jen na nás, smrt i život jsou v našich rukách.

Nádherný konec zimy na Šumavě
Nádherný konec zimy na Šumavě

Zdroj: Protestant, nezávislý evangelický měsíčník (upraveno)

Napsat komentář