Zahájení backcountry sezóny v Ybbstalských alpách

Letošní sněhová nadílka v nevysokých kopcích Dolních Rakous začala na přelomu listopadu a prosince. Po uklidnění bouřlivého počasí teploty rychle stoupají nad nulu. Je třeba neotálet a vyrazit. Chtíč je posilován nedočkavostí vyzkoušet nové plastové botky Scott (Garmont) Excursion. Pro první letošní túru volím pozvolné loučky Feldwiesalm nedaleko střediska Gemeindealpe u poutního městečka Mariazell.

Nástup na túru v Taschelbach
Nástup na túru v Taschelbach

Okolo půl deváté ráno mě v nástupu čeká půl metru jiskřivého prašanu. Teplota -12°C zalepuje chřípí. Jsem tady poprvé. Abych nebloudil, první lesní úsek raději stoupám lesní cestou, která je zpočátku vypluhovaná. Po dobré tři čtvrtě hodině výstupu přicházím k salaši Höchbauer. Oteplilo se a na louce slunce pěkně hřeje. Předpověď tvrdí, že v patnácti stech metrech bude 8°C. Chvátám vzhůru, aby ze sněhu nebyla břečka dřív, než si budu moci užít pozvolné sjezdy střídané stoupáními protisvahem. Stínem lesa rychle postupuji do sedýlka na loukách Brunnsteinalm, kde se cesta dělí vpravo na hřeben Gemeindealpe, vlevo na bezlesé platíčko, které se táhne několik kilometrů pod jižními svahy vrcholu Breimauer k chatě Feldwiesalm. Na loukách z modrého azuritu pere slunce a sníh pěkně těžkne. Pásy jdou dolů a je tu první sjezd. Připadám si spíš jako v jarním firnu než na začátku zimy. Za dva dny teplého slunečného počasí na jižních svazích sněhová pokrývka pěkně zcouvala. Oblouky nasazuji opatrně, tu a tam sněhové boule prozrazují schované kamení. Po dalším stoupání lesem (již bez pásů jen na protismyk) zjišťuji, že jsem zakufroval. Místo pod Breimauer jsem to střihl pod Schwarzkogel. Za mlhy bych se tu úplně ztratil.

Zakufrování pod Schwarzkogel
Zakufrování pod Schwarzkogel
Výhled na Ötscher
Výhled na Ötscher

Sníh je opravdu těžký a lepí se na skluznici, několikrát musím sundat lyže a zbavit se ho. Na dlouhý výlet zvlněným terénem to dnes moc nevypadá. Rozhoduji se pro kratší okruh a mířím zpátky východně pod Breimauer. Několika oblouky křižuji mírné svahy k idylickému křížku mezi vzrostlými smrky. Na severu na mě vykukuje Scheiblingstein. Úmorné vedro mě odrazuje od výstupu jižním svahem na Breimauer, to si nechám na příště. Po poledni obědvám a přemýšlím, jaký asi bude sjezd do údolí. Budu mít v nohách nějaké síly pro telemarkové oblouky, když už teď mi hoří stehna, jak za sebou táhnu pod lyžemi nalepené sněhové bakule?!

Vykukující Scheiblingstein a Malý Ötscher
Vykukující Scheiblingstein a Malý Ötscher

Sjíždím po loukách a lesními cestami zpátky ke křižovatce značených cest Gemeindealpe – Feldwiesalm. Musím říci, že v nových botách se oblouky točí mnohem snáze než v kožených Crispi Svaristen, se kterými jsem začínal svoji první sezónu, a to i v tak těžkém sněhu, jaký je dnes. Mezi jednou a druhou hodinou stojím na loukách Brunnsteinalm a zahajuji závěrečný sjezd. Překvapivě s klesající nadmořskou výškou a teplotou stoupá výška i kvalita sněhové pokrývky. U auta je kolem nuly a z potoka se páří. V noci bude zase kosa!

Höchbauer
Höchbauer

Napsat komentář