Zwei Almen Runde

Je tu leden a vzpomněli jsme si, že zhruba před rokem jsme byli na loučkách v Osterhorngruppe takříkajíc poprvé okusit ježdění v horském volném terénu. Letošní bouřlivé alpské počasí zatím nedovoluje vyrazit někam výš, tak proč si zrovna dneska nestřihnout repete? Navíc když sněhu je dost až v údolí? Abychom se neopakovali, tak to budou dvě místo tří louček: Laimeralm nahoru a Moosgassneralm dolů.

Nové lyže nový split, hurá do hor budem fit! Mohlo to být motto dnešního výletu, kdyby špionážní kamera na parkovišti nepřistihla Romana při převlékání. Být tlustější než Paroubek, dalo by se říci při pohledu na jeho postavu. Inu, nedostatek fyzické práce a pivíčko udělá svoje rychle, obzvlášť ve věku: není nám už lásko třicet let. Ale předsevzetí jsou, odložené TRX věrně čeká ve skříni na znovu zavěšení.

Nové lyže nový split, hurá do hor budem fit!
Nové lyže nový split, hurá do hor budem fit!

Náčiní máme všichni zbrusu nové: Roman Voile Vector, Vláďa Hagan Demon, Adam Gara Ranger. To jsem zvědav, jak to pofrčí. Příval prašanu skončil předevčírem a jako obvykle se otepluje. Lépe by bylo býti zde včera, ale což. Jít se dá hned z kóty 540 m.n.m, sice po zledovatělé silničce, ale pásy chrání skluznici před drápy vystrkujícím kamením.

Tak trochu severská krajina
Tak trochu severská krajina

Dereme se vpřed jak voli utržení ze řetězu. Les necháváme za sebou a vstupujeme na menší louku pod Laimeralm. Sníh je mokrý, ale nakypřený a má pevný podklad. To bude dobré. Při chůzi do kopce jsem poněkud rozmrzelý z kombinace širokých lyží a těžšího vázání (Voile Vector s Voile Hardwire). V porovnání s „light“ výbavou Madshus Epoch s Voile 3pin Cable táhnu na nohách ocelovou kouli. Tato daň za lepší požitek ze sjezdu v hlubokém sněhu by se měla zaplatit.

Laimeralm stoupá pod severní srázy hory Rettenkogel
Laimeralm stoupá pod severní srázy hory Rettenkogel

A už jsme na svahu. Není to žádmá urovnaná sjezdovka ani kosená louka. Samá mulda a balvan, většina překryta slehlým prašanem. Bude to zábava. Maximální plán je vystoupat nahoru do sedla pod Rotwandl, sjet na druhou stranu po Sonntagkaralm, vystoupat zpět, sjet po Moosgassneralm, vystoupat ke svážnici a nakonec sjet po Laimeralm až dolů, kolem dokola dobrých 1200m převýšení.

Hora Sparber v plné kráse
Hora Sparber v plné kráse

S přibývající výškou zpomalujeme neb nás zdržuje focení panorámat. V horní třetině louky se sněhové podmínky mění. Sem už totiž v průběhu dne přeci jen nakoukne sluníčko a tak je tu po včerejšku a mrazivé noci na povrchu krusta. Předtím sníh roznášel vítr bouřlivák a některá místa jsou taky vyfoukaná na tvrdý podklad. Necítím se povolaný tudy jet dolů.

Otec a syn
Otec a syn

Pauzírujeme protože Adam se propadl na chvost. Je mi jasné proč. Při teplotě kolem nuly jít do takového krpálu navlečený v zateplené bundě, to člověka zpomalí. Převlékáme ho do tenčího a i já sundavám jednu vrstvu. U srubu na horním konci louky, od kterého je mimo jiné krásný výhled na Wolfgangsee, obědváme. Přesněji řečeno Adam je ve vývinu, tak se cpe a já s Vláďou se chystáme na lehko sjet mírnější část svahu abychom jako zjistili, co můžeme od nového náčiní čekat. První pocit? – es geht… Lyže v hlubokém sněhu pěkně plavou na povrchu, ale rychlé střídání vyfoukaných boulí s navátým sněhem mi v rozptýleném světle vadí. Nedokáži předvídat, do čeho jedu. Určitě pojedeme dolů druhou loukou, která je víc chráněná před větrem a kde snad tohle nehrozí.

Zimní nálada pod Rettenkogelem
Zimní nálada pod Rettenkogelem
Pohled k Sonntagkaralm
Pohled k Sonntagkaralm

Následuje procházka lesem až na mírnou louku, která nás doprovodí do sedla mezi Rotwandl a Rettenkogel. Krajina se úplně změní, jako bychom vstoupili z předhůří do opravdových hor. Civíme vzhůru do severních srázů Rettenkogelu a dolů pod naše nohy zase k salaším na Sonntagkaralm. A proč nepojedeme dolů? Jednak máme z těžkého sněhu uťapané nožičky a za druhé jižní svah s krustou nebrat. Zbývá tedy než ztečí hustou smrčinou dobýt vršek Rotwandlu 1250 m.n.m.

Děkujeme sponzorům z Plzně za vrcholový zážitek. Rotwandl, Salzkammergut.
Děkujeme sponzorům z Plzně za vrcholový zážitek. Rotwandl, Salzkammergut.

Já jsem to čekal. Tyto chvíle mám rád, když Vláďa vytáhne z batůžku vrcholovou prémii, dnes v podobě třetinky Prazdroje. Vzpomeňme tedy přípitkem na všechny známé, kolegy a kamarády od Plzně. Skol!

Adam v bučinách pod vrcholem
Adam v bučinách pod vrcholem

Cesta z vršku smrčinou byla trošku o držku, ale jakmile jsme dorazili na loučku v sedle, rozžhavili jsme se jako dráti a nezastavil nás ani bukový lesík pod ní. Následoval krátký nepříjemný úsek po svážnici, kde jsem razil stopu v tuhnoucím betonu, až jsme stanuli na Moosgassneralm. Opravdu, sněhu je tu požehnaně a rovnoměrně napadaného. Také stop je podstatně, ale podstatně méně než na Laimeralm, každý bude mít dost místa pro sebe. Tak tedy, máš babu!!

Že Tě chytím
Že Tě chytím
Nádherná Moosgassneralm
Nádherná Moosgassneralm

Pokud myslíte, že přichází vhodná chvíle na malé duchovní zamyšlení, tak dnes ne. O několik fotek a metrů níž přijde chvíle na hodnocení nových lyží.

Konečně nějaká fotka s prezidentem
Konečně nějaká fotka s prezidentem
Vzorová práce nohou
Vzorová práce nohou
Poslední úsek k salaši byl divoký
Poslední úsek k salaši byl divoký

Z fotek vidno, že podmínky byly jako stvořené pro křest ohněm. Vláďa sice prohlásil: „ten sníh vůbec není komplikovanej!“ a zmizel po svážnici, ale tak easy pro svátečního loučkaře to nebylo. Jednoznačně se potvrdila výhoda široké lyže. Ve spodní části svahu se kvalita sněhu blížila tomu loňskému ze Schlenkenu, mokrému lepivému sněhu. Nicméně dnes jsem se nenořil a nezasekával pod hladinou, ale plaval na povrchu. Přispěl k tomu také „rocker“ v přední části lyže. V jednom mírnějším úseku jsem byl až zaskočen, když špičky při zatížení lyží na zadek vyskočily jak divoký kůň. Neposledně mě překvapila odezva lyží na chování jezdce. Dnešní hi-tech lyže jsou stavěné tak, že jezdí sami bez zásahu lyžaře. V momentě, kdy jsem něco neprovedl technicky správně, lyže mi okamžitě dávaly vědět, že jim bráním v rozletu a cítil jsem, jak se perou moje pohyby s jejich přirozeným vedením. Dobrá zpráva, že ušetřím za instruktora lyžovaní, stačí naslouchat svým prkénkům.

Salaš na Moosgassneralm
Salaš na Moosgassneralm

Nějak až při prohlížení fotek mi dochází, jaká to byla parádní jízda z tak na první pohled zanedbatelného kopečku. Nejhustší byl závěr nad salaší. Kde se vzalo tu se vzalo uprostřed louky balvanité koryto potoka s kaskádami. RomanTika. Nezbývalo než se vydat na závěrečnou jízdu po lesní cestě k parkovišti. Adam vymyslel novou disciplínu – lyžováni na splitu. Cesta byla velmi mírná, tak si nechal vázání v poloze pro výstup a jel. Dokonce v zatáčkách dokázal vykouzlit teleoblouk. Dole mrholilo, nad parkovištěm u vyhlídky jsme sundali lyže, abychom uchránili skluznici našich miláčků před škrábanci. S poznámkou „pokud někdo z nás spadne ze skály dolů, musíme mu sundat lyžáky a doběhnout do auta pro pohorky, aby v pojišťovně uznali, že se úraz stal při turistice na vyznačených trasách a nikoliv při lyžování mimo sjezdovku“ uleháme do slunečního sedátka na Terezčině vyhlídce.

Wie gehts?!
Wie gehts?!

1 komentář u “Zwei Almen Runde

Napsat komentář